Mlčení mužů (1969)

Československý psychologický film, v němž se dvanáctiletý chlapec učí orientovat ve světě dospělých a musí se vypořádat se skutečnými i domnělými nepravdami a klamy. Do hlavní role chlapce Standy, jenž se stal svědkem tragické události, při které přišel jeho soused o život, byl obsazen E. Pardus. Člověka, který se nacházel na místě činu, a mohl tedy být či nemusel být pachatelem, ztvárnil S. Matyáš. Tento člověk se pokusí chlapci vysvětlit, jak se na místo činu dostal, a chlapec postupně shledává mezery v jeho vyprávění. Snímek je doplněn vnitřními chlapcovými promluvami, kdy začíná pochybovat o Matyášových slovech a poznává, že byl zřejmě oklamán. Do tohoto šoku v souvislosti s hrůzným nálezem mrtvoly se přidává do mladíkovy duše další psychický otřes, a sice skutečnost, že jeho rodiče V. Babka a J. Štěpánková se bez zjevných příčin rozvádějí. Ve filmu J. Pinkavy, specialisty na filmy pro mládež a rodinné filmy, je sice hlavní postavou chlapec, avšak obsah filmu i jeho psychologické, nepříliš pozitivní zpracování, plné potemnělých zákoutí a pochmurných bytů, dětské oči příliš nezaujmou. Dospělý divák však ve snímku může nalézt prvky, které dokáží udržet jeho pozornost, zejména nejasnost, zda S. Matyáš byl nebo nebyl přímo zapleten do tragického skonu souseda. V dalších, vedlejších rolích můžeme sledovat G. Opočenského jako vyšetřovatele či J. Zelenohorskou jako poštovní úřednici. Přesto tento film nemohu hodnotit lépe než průměrně.

Spletitý ten příběh byl, ale že by vyloženě překombinovaný, jak uvádí oficiální text distributora, tak to zase ne. Vždyť život přináší nejrůznější situace a jedna lež stíhá druhou, jak se říká. Malý Erik Pardus hrál parádně a atmosféra potemnělých uliček, domů a bytů se opravdu povedla. Taková stínadelská bych řekla, ačkoliv film zřejmě v Praze natáčen nebyl. Gottwaldov?

PoPerlovém náhrdelníkudalší velké překvapení z mimobarrandovské produkce Krátký film Praha + Filmové laboratoře Gottwaldov. Tvůrci uchytili do rukou dnes již málo produkovaný žánr filmu pro děti a mládež ojedinělým způsobem: rodinný příběh kluka coby svědka podivné události se odvíjí jako poměrně ponuré psychologické drama zasazené do tmavých prostorů. I takové nepovšimnuté snímky s pozoruhodným obsahem i formou někdy nabízí čs. kinematografie 60. let. Další rok měl již režisér Josef Pinkava, zaměřen výhradně na tvorbu pro děti a mládež, k dispozici barevný materiál a vzniklo další skvělé, tenkrát více poetické rodinné dramaKapitán Korda. Pravda, najdou se občas zastaralé či dnes hůře uvěřitelné momenty, třeba zde onen důvod sebevraždy starého pána, který vyplouvá napovrch, nicméně velice oceňuju i tento Pinkavův počin pro osobitý náhled do dětské duše i dostatečné propracovaní námětu a hlavního motivu. Na přímo symbolický název jsem si nemohl opakovaně nevzpomenout i při sledování filmu: dohoda na mlčení mezi klukem a neznámým mužem, dohoda na mlčení mezi dvěma kluky-kamarády (Standa a Lojza), mlčení otce voči synovi ohledně nepříjemné informace. Nakonec další rozměr v závěrečné pointě,,...bál se těch, co nedokážou mlčet.". To vše mne dostatečně uzemnilo a přimělo k zamýšlení. Film mne hodně zaujal a myslím, že úspěšně dokázal splnit své poselství i po 50ti letech.

Jakýsi zlý sen: dítě vržené do lživého světa nemužných, neženských (nemateřských) dospělých hledá odpovědi na svou bludnou zkušenost. Ohniskem tohoto prostě snímaného, ale nenapravitelně zlomeného světa je malý chlapec dušený cizostí svých zploditelů, jen přibližných příbuzných, který se přimyká jakémukoliv nachylujícímu se slovu, jež zahřeje i krvácející a poplivané. Erik Pardus, ta podivně nesrozumitelná figura české kinematografie, zde debutovala bezprostřední úzkostí a láskou, která jej opravňovala k větším rolím, než k jakým se kdy dostal – včetně propagandistických Četnických humoresek, které mu zřejmě vynesly ten největší a nejubožejší věhlas, a nezbývá než litovat, že se k němu neobrátil nějaký zdejší režisér, jenž by dokázal jeho mnohotvárnou bolest i radost vstřebat příběhem, který by zmocnil všechny divácké čivy a rozkolísal zaujaté pohledy na svět.

Zajímavý námět, ale naprosto nedotažený a od poloviny se už neděje nic. Rozuzlení je naprosto banální a dobře rozjeté psychologické drama tak vyznívá do ztracena. Zaujal pouze mladý Erik Pardus v hlavní chlapecké roli a spíše negativně překvapil Krampolem nadobovaný Svatopluk Matyáš (proč?).