Operace San Gennaro (1966)

Perfektny film o kradezi pokladu od akehosi cloveka zijuceho v Neapole. Nino Manfredi /Pane e cioccolata 1974/ v roli americkeho gangstra bol na urovni ..... to toho este talianske gangy tak jak to vo filmoch vyhladavam. Ako dobre pise fragre, v 60. rokoch minuleho storocia boli tieto filmy v kurze, no ale tu ide o komediu, nie o serioznu kriminalku. Nahanacky nesmu chybat, hraje tu hlavne legendary Toto, ktory je v nasich CZ a SK hnojoch a luzroch hodne neznamy, videl som aj Santera, teda pardon, Maria Adorfa vedla Sama Hawkensa, teda zase pardon, Ralfa Woltera : 90 %

Solidní komedie o italských zlodějích, kteří přelstili ty americké. S výborným Manfredim.(max.70%)

Ako ukradnúť cennosti zo sochy neapolského svätého patróna ? Americký gangstri sa spoja s miestnym podsvetím a ako to býva v komédiach, všetko skončí katastrofou. Nie pre diváka, ktorý sa dokáže dobre pobaviť. Fungujúci herci, hlavne dvojica Manfredi-Berger, sa náramne bavili.

Euro heist komedie s docela vtipnými nápady a několika známými z Vinnetoua

Od lupičské komedie v podání Dina Risiho jsem asi očekával trochu větší zážitek a ne zrovna film, u nějž dobrou polovinu strávím tím, že se budu se střídajícími úspěchy do děje a stylu teprve více „dostávat“ a vyloženě si zvykat na hlavní herce jak v podobě amerického hosta Harryho Guardina, tak ještě víc Nina Manfrediho. Nemohl jsem si pomoct, někteří vedlejší figurkáři v čele s panem kapitánem v modrém mi připadali nejednou i zábavnější. A některé momenty zase afektovaně přehnané. Ale došlo zde i v první polovině na více scén, které mě bavily (vede složitá rozmluva o připravované akci nad obřím plánem na stole) nebo aspoň otřásly ze mě částečně chladný pocit vypilovanými gagy. Druhá polovina, během níž naši hrdinové stráví velkou část dobrodružství v podzemním kanálu, už často náramně šlape ve jménu celkem nápaditých nástrah i neočekávaných řešení. Přibližně od svérázně neortodoxní rozmluvy před Pánem v kostele jsem si i definitivně našel k hlavním hrdinům tu „správnou“ cestu, abych se bavil. Závěr ve společnosti arcibiskupa a obratem situace s finále před veřejností, to je přímo dalšíkrásná(hehe!) provokace pro Risiho typická... ačkoliv ne zas tolik nečekaná a kontroverzní, jako když nám pár let před tím Risi vyprávěl ovzestupu fašismu v Itáliiz pohledu dvou mladíků té zvrhlé ideologii propadávajících. Ona snaha o sympatizování se zloději v loupežných komedií této éry není nic tak nevídaného, i když závěrečná davová oslava ve jménu hrdinství nakonec ty obvyklé konvence i překračuje.[70%](16.04.2025)