Klute (1971)

Děj byl přinejlepším průměrný a nijak zvlášť nenapínavý, protože už během prvních 40 minut je jasné, kdo za tím vším stojí. To, co film dělá tak zajímavým, jsou Fonda a Sutherland, jejichž chemie na plátně je něco, co jsem už dlouho neviděl. Všechny scény, ve kterých je Fondina postava v ordinaci svého terapeuta, jsou vrcholem filmu. Kamera, barvy a hudba byly třešničkou na dortu.

Klute se tváří jako detektivní thriller s erotickým nábojem – podobně jako například pozdějšíZákladní instinkt– ale místo toho nabízí hluboce psychologické drama, kde napětí nepramení z toho, co postavy udělají, ale z toho, kdo ve skutečnosti jsou. Příběh sleduje Bree Danielovou, luxusní prostitutku, která se ocitá v ohrožení, a soukromého detektiva Johna Klutea, jehož zpočátku profesionální zájem se postupně mění v něco mnohem osobnějšího. Film se ale vyhýbá klišé, která bychom od podobné zápletky očekávali. Nesoustředí se na honbu za pachatelem, nýbrž na atmosféru, vnitřní napětí a vztahy. Thrillerová linka tu slouží spíš jako rám, do něhož režisér vkládá studii charakterů. Scény jsou tiché, ale vibrují neklidem. Kamera občas pozoruje postavy zpovzdálí, jako by si sama nebyla jistá, komu věřit. Hudba je nenápadná, ale o to tísnivější. Klute není film, který vás popadne – on se vám pod kůži pomalu vplíží. A pak je tuJane Fonda. V jedné z největších rolí své kariéry ztvárňuje Bree jako komplexní, sebevědomou a přesto zranitelnou ženu. V jedné scéně je objektivizována, v jiné dominuje situaci – a Fonda mezi těmito polohami přechází s neuvěřitelnou plynulostí a citem. Její Bree je žena, která používá vlastní tělo jako štít i jako nástroj, ale v jádru hledá to, co hledáme všichni: pochopení a bezpečí. Fonda tu není jen přesná. Je fascinující. Nehledá sympatie, ale pravdu. Její postava je inteligentní, sarkastická, zároveň vyčerpaná i odhodlaná. Je to ženská hrdinka, která není zjednodušená na "oběť" nebo "osudovou ženu" – ale skutečný člověk.Donald Sutherland, jako Klute, vytváří protiváhu, která neuhýbá. Je zdrženlivý, introvertní, ale přítomný. Mezi ním a Fondou vzniká jemná, neustále napjatá chemie, která definuje emocionální oblouk filmu. Pokud by měl někdo filmu něco vytknout, pak snad to, že nenaplňuje očekávání klasického thrilleru. Děj se nevydává po přímé lince, zápletka negraduje podle žánrových pravidel. Ale právě v tom spočívá jeho síla. Film není o tom, kdo co udělal, ale o tom, jak se s tím postavy dokáží vyrovnat – a jestli se vůbec chtějí uzdravit.

Zamlada jsem míval "Klutea" radši; dnes vidím jen atmosférickou, ale mělkou a málo přesvědčivou směsku psychologické studie, detektivního thrilleru a melodramatu. Titulní postava představuje pouhé zrcadlo pro ženský protějšek; Fonda v roli ptáčátka obrněného křiklavou asertivitou si razí cestu k Oscarovi. Zdání uměleckosti zajišťují Willisova kamera a Smallova hra elektronických cingrlátek, s jejichž podporou je New York náležitě existenciálně klaustrofobní.

Klute je jeden z nejznámějších thrillerů 70. let a je prvním ze snímků Pakulovy trilogie paranoie (spolu s The Parallax View a All the President's Men). Ale abych řekl pravdu, mně osobně ten film připadá hlavně jako romantika, taková 70-tková verze Pretty Woman, protože ten scénář v tomto filmu je natolik překombinovaný a snažící se přijít s chytrým zvratem na konci, až je v podstatě strašně hloupý. Ale film je jinak hodně pěkně natočen a přímo z něj sálá atmosféra ranných 70. let. Děj to má o tom, že zmizí manažer pennsylvánské chemické společnosti Tom Gruneman, a policie našla v Grunemanově kanceláři obscénní dopis adresovaný newyorské call girl Bree Danielsové (Jane Fonda), která podobných dopisů obdržela několik. Policejní pátrání nikam nevede, a tak Peter Cable, Grunemanův kolega z vedení společnosti, požádá rodinného přítele a detektiva Johna Kluteho (Donald Sutherland), aby Grunemanovo zmizení vyšetřil. Klute si najme byt ve stejné budově, kde bydlí Bree Danielsová, začně ji odpouslouchávat, vedou spolu konverzace. Romantika filmu je postavena hlavně na tom, že Klute ja staromodní, užehlený a upjatý detektiv, zatímco Jane Fonda je krásná, svůdná prostituka. On jejím svodům zpočátku odolává, jenže ....SPOILER: zmiňoval jsem překombinovaný scénář. Ukáže se, že vrahem Grunemana i další prostitutky, Jane McKenny, nebyl nikdo jiný, než Peter Cable, který si Kluteho najal na začátku filmu. Takže on spáchal dvojnásobnou vraždu, a když policie nic nevyšetřila, tak si najal ještě Kluteho, aby vypátral jeho samotného.

Precizní režie a soustředěné herecké výkony, ale také rozvleklost, akademičnost, absence emocí a uhoupané tempo. Alana J. Pakulu si takhle prostě pokaždé vybavím, stačí si vzpomenout na Sophiinu volbu, Podezření, Případ Pelikán a vlastně i Všechny prezidentovi muže. Tady se může (znovu) opřít o skvělé herce, vedle soustředěného gentlemana ze staré školy Donalda Sutherlanda pochopitelně hlavně o Jane Fondu, které 70. léta jednoznačně patřila, protože v jejich průběhu vytvořila většinu svých nejpamětihodnějších rolí. Některé momenty jsou skvělé, mnohé jiné by ovšem potřebovaly aspoň špetku dynamiky. Pakula prostě na diváky moc nemyslel, režíroval odtažitě a staticky. Zkrátka viděno, odškrtnuto, nic víc.