Všechno musí pryč (2010)

Rozhodne to nie je komédia... a ani dráma, je to štúdia prechodu a pochopenia človeka, ktorý si až pod tlakom prúserov uvedomí, že jeho akože skvelý život nebol až tak skvelý a možno aj preto to celé zalieval litrami chlastu. Veľmi pekná pomalá melancholická štúdia, ktorá neurazí a vie potešiť svojou nenútenosťou. Ferrel konečne vo filme, kde sa netvári ako idiot a pokúša sa o reálnu postavu. Snáď to skúsi s Delillah (Laura Dern) :)

Hned na úvod je rozhodně nutné upozornit, že Všechno musí pryč není rozhodně komedie. Možná by se zde tedy dalo odhalit pár odlehčenějších scén, které by ale bylo vhodnější označit spíš za tragikomické, než humorné, každopádně se ale v žádném případě nejedná o další z očekávaných potrhlých komedií s tradičně výstředním Willem Ferrellem, jenž v jeho filmografii jinak převládají. A je to dokonce právě především samotný Ferrell, který zde udává onen vážný tón filmu, jelikož své klasické excentrické výstupy zde nahradil skutečně seriózním herectvím, a nutno podotknout, že mu zde tato ne úplně standartní poloha opravdu sedla a svou postavu obdařil přesvědčivostí, výrazností a empatií, což mě velmi mile překvapilo a navíc to v podstatě ovlivnilo i můj celkový dojem z filmu, jelikož veškeré dění je zde postaveno skutečně právě jen na jeho postavě a hereckém umu, takže především díky tomu je pak celá tato podívaná zajímavá a poutavá. Co se týče zápletky, ta se na první pohled zdá jednoduchá a nenáročná, nicméně to je dost velký omyl, neboť v sobě skrývá mnoho silných emocí a působivých dramatických okamžiků, které mě nenechali chladným, a ocenit musím i to, že témata jako alkoholismus a nejen ne zcela příjemné partnerské vztahy jsou zde zpracovány stejně tak působivě, jako citlivě a lidsky, bez nějakých kýčovitých exhibicí a nedůstojností. Závěr na mě pak zapůsobil docela mile, nicméně pořád si zachoval svou tvář, já jsem z tohoto snímku zkrátka překvapen, a to pozitivně, ovšem rozhodně ne všichni to budou cítit podobně, na to se totiž jedná o až příliš netradiční snímek.

Život alkoholika je vždy poznačený smutnými príbehom. Problémy zalieva problémami a jeho čas mu pritom uteká medzi prstami. Tak nejako skončil i Will Ferrel v hlavnej úlohe o človeku čo skončí na úplnom dne, aby pochopil, že nikdy nie je neskoro začať od znova i keď za chyby sa platí. Všetci berieme Ferrela, ako komika, ktorý si tu strihol vážnu rolu a ide mu to. Bol to taký iný film odohrávajúci sa na dvore domu, nie moc záživný ale na druhej strane poučný a na ameriku trošku kritickejší ako by ste predpokladali.

Debilní film se zajímavou myšlenkou. Takovou hromadu logických děr pohromadě to prostě víc než jednou nejde. Elektřinu bere kde? Vážně je takový problém kopnout do dveří svého domu? Vážně má budit sympatie alkoholik co je celý film vidět s pivem v ruce? Čeká v tom křesle na co (až uplyne 5 dní a někfo zo vyřeší za něj)? 30ti minutový kraťas OK, ale dívat se na to 90 minut fakt ne.

Huňatý Will v krajně nezvyklé roli. Fackován životem, vyhozen i s věcmi na trávník před vlastní dům, neustále si udržující hladinku alkoholu i sebelítosti. Všechno musí pryč, ale ještě není vše ztraceno.. Taková ta klasika „feel good in bad times“ včetně tradičních melancholických kytarových tónů, ve které Rush nepřijde s ničím podnětným či světoborným, ovšem nelze vyloučit, že osudy ztroskotance na malém ostrůvku uprostřed oceánu piva a životních proher může brát někdo osobněji.. K výkonu hlavního představitele mám jen to, že jeho herecký projev je poměrně lehce měřitelný a vyjadřuje se na tzv. Ferrellově stupnici. Jeden stupeň se rovná netečnému až otupělému výrazu. Čím více se obličej snaží o komično, tím více stupňů. Maximum jsou dva stupně, kterých Will dosahuje drtivou většinu kariéry. Tohle byl jeden stupeň a nějak mě nepřesvědčil..