Vlci (1990)

Asi bych začal tím, že jde o skvěle obsazené historické drama a tudíž o kvalitě hereckých výkonů nemohlo být pochyb. Film se sice odehrává hlavně ve studiích, ale tento fakt zastiňuje skvěle napsaná hra plná perfektně vyladěných konverzací. Hlavním středobodem je debata na téma viny a spravedlnosti v době války. Poprava nevinného zvedne morálku, vyzdvižení kata, který je úspěšný ji může i vyhrát. Morálních otázek je tak více než dost a zase se jednou ukazuje, že ve válce a lásce neplatí žádná pravidla. A také, že bychom neměli zapomínat na fakt, že nejen Němci byli v minulosti tyrany, ale i Francouzi dokázali být svého času pěkní haj*lové.

Jedna z kvalitních 🎥dramaturgických počinů ČT kdy ještě produkovala, na základě dobrých 🎭divadelních her, tyto 📺televizních inscenace. Hra rezonuje zejména v době vzniku tedy porevolučního roku 🇨🇿1989 🫟“sametové revoluce”🪉kde i zde byla obava aby stále zůstala 🫟sametová a 🩸nepožírala své 💀👻děti jak to bylo v každé revoluci zejména v té 🇫🇷francouzké.

Pragmatismus nebo morální integrita?1)  32letý Romain Rolland napsal v roce 1898 svou první divadelní hru jako reakci na tehdejší Dreyfusovu aféru. A vida, o 91 let později, když se reálný socialismus již blížil svému pádu a autocensura slábla, schválilo socialistické vedení ČST inscenaci do výroby. Hra až s děsivou aktuálností hovoří i k současnému divákovi. Kdo prožil nějakou revoluci si v ní svoje nalezne._____
2)  A nepotřebuje k tomu podrobné spoilerování, kterého se dopustil komentátor Schlierkamp. Ten ve svém komentáři podrobně popsal celý průběh hry, takže jak to dopadne se dozvíte ihned po přečtení jeho textu. Toto je již šestý případ, kdy se vymezuji vůči postupu kolegy Schlierkampa. Jak je vidět, dělá to opakovaně a často. Zaznamenal jsem to v případě filmů Počkám, až zabiješ (1973), Dvě Cecilky (1969), Požáry a spáleniště (1980), Osudné dveře (1991) a Svědek (1982)._____
3)  Dobře napsaná hra je i skvěle zahraná. Zaujal mě zejména 47letý Václav Postránecký (cynický Verrat) jako protipól 47letého Františka Němce (idealista Teulier).

Homo homini lupus. Rollandova hra, přestože zasazená do konkrétního historického rámce, se zamýšlí v obecném slova smyslu nad spravedlností, která, jak už to tak bývá, zůstává slepá navzdory přesvědčivým okolnostem. Zásluhu na tom, že se tento dramatický konflikt stává strhující podívanou i po více jak třiceti letech, které od natočení této komorní televizní inscenace již uplynuly, mají herečtí představitelé hlavních postav – Ilja Prachař, Václav Postránecký a skvělý František Němec v roli francouzského důstojníka, bývalého akademika, který usiluje o spravedlnost, přestože ví, že mu tím vzniknou jen nevýhody.

Postránecký svým hereckým výkonem všechny zastínil. Bravo.