Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017)

Tohle je za mě opravdu mistrovské dílo. Černá, melancholická komedie, protkaná nekorektním humorem, kde jsou absurdně vtipné dialogy i v těch nejtemnějších momentech a zároveň proložená sentimentálními scénami, které člověku vhrknou slzy do očí. Atmosféra a pojetí scén se vtírají člověku podvědomě pod kůži a působí podmanivě svými ambivalentními vyjádřeními, například se děje něco smutného až hrozivého, ale v pozadí hraje krásná, pozitivní až sentimentální hudba. Scénář staví postavy do situací, které vybízejí k zamyšlení, jak bychom se na jejich místě zachovali, kde je vlastně hranice morálky a jak široká je šedá zóna. McDonagh zde očividně, ale velmi precizně filozofuje nad tématem cykličnosti násilí, které postavy přetrhnou až ve chvíli, kdy dosáhnou odpuštění. Je to film o znásilnění, ale bez jeho explicitního ukázání, je to též příběh o pomstychtivých myšlenkách, ale bez samotné pomsty. Podstatný na něm totiž není ani tak konec jako samotný průběh cesty za odpuštěním, vykoupením a nalezením vnitřního klidu, čímž se zároveň vyhýbá klišé kriminálních filmů. Celé je to vlastně taková psychologická studie těch největších jižanských ztroskotanců, kde McDonagh nebývale balancuje na hraně mezi krutým cynismem a hlubokou lidskostí. Morální kotvou příběhu je postava šerifa Willoughbyho, kterou někdo může na začátku odsoudit jako někoho, kdo hájí lidské monstrum, ale jeho síla spočívá v tom, že dokáže vidět světlé stránky i v někom, koho všichni právem bytostně nenávidí, je schopen ho pochopit, neodsuzovat, ba naopak pomoci ztracené duši stát se lepším člověkem, což je inspirativní. Právě jeho dopisy slouží jako katalyzátory k vykoupení a charakterovému vývoji hlavních postav. Mildred je pak vykreslena jako postava uzavřená v kolotoči žalu a nenávisti, ve kterém ničí vše kolem sebe, film ji ale neoslavuje, místo toho spíše lituje, její osoba si pak prochází cestou od radikalismu k umírněnosti a nalezení vnitřního klidu. Přijde mi však geniální, jak nás McDonagh donutí sympatizovat s někým tak odsouzeníhodným, jako je Dixon, a to skrze jeho utrpení a následné uvědomění, které vede ke snaze o odčinění a slouží jako jeho katarze, což je nejprovokativnější, ale i nejsilnější stránka snímku. Samotný závěr pak odpírá lacinou satisfakci skrze nalezení pravdy, nýbrž nabízí vnitřní rozhřešení postav jakožto dvou zničených lidí, kteří našli společný směr a vzájemné smíření. Film nám v podstatě říká, že nikdo není takový hajzl, aby si nezasloužil druhou šanci, jestliže má snahu a lituje svých chyb.

Hněv matky nasrané, že policajti si s případem její znásilněné zavražděné dcery vytírají prdel, je stejný jako hněv jejího ex, co ji dodnes mlátí, je stejný jako hněv poldy, co mučí černochy a vyhazuje lidi z okna, je s největší pravděpodobností stejný jako hněv zeleného mozku, co na misi znásilňuje a upaluje domorodky. A všichni se můžou změnit, i když vlastně ani nemusí, protože oni byli v skrytu duše dobří odjakživa. Konejšivá liberální pohádka, která fakt mohla vzniknout pouze během PRVNÍ Trumpovy éry.

...ale kdo si sakra ty? Ženská s billboardama co se nikdy nesměje, o nikom neřekne hezký slovo a která po večerech zapaluje policejní stanice... Na snímek jsem narazil víceméně náhodou díky krátké scénce z filmu která na mě vyskočila na internetu. Zaujalo mě to natolik, že jsem prostě tenhle kousek musel vidět a dát mu šanci. A nelituju. Jde o vyzrálou filmařinu. Dobrej scénář, zajímavé různorodé a hlavně dobře zahrané postavy a výborná hudba. Drsné, provokativní a dějově nepředvídatelné. 4hvězdy ...On umírá Mildred. Všichni kurva umíráme...

Velmi zaujimavy kusok od Martina McDonagua...išiel som do toho lebo som nevedel čo mam čakat a vysoke hodnotenie posobilo dojmom že aaaaaaasi by to mohlo byt dobré....nemožem povedat že by nebolo a nemožem povedat že je to typ filmu ktory si pusítm viac krat...určite to zanechalo v dany moment nejake tie hlavne nevrvlé pocity skor na jedno  pozretie...Sarkazmus...ironia a čierne prvky ktoré milujem su vo filme na domacej pode a preto dám aj silnejšie 3 ..

Už dlouho jsem neviděl něco, co by mělo v pořádku všechny části, co má pořádný film mít (sympatičtí herci, slušné herecké výkony ale každý, jak kdyby měl scénář k jinému filmu, povedené prostředí, civilní kamera a režie), ale ve výsledku je to naprostá slátanina ( nepochopitelný hloupý zdlouhavý a nudný manýristicky pozérský scénář zaměřený na nabubřelé filmové snoby patlající se v bahně své nadřazenosti). Vůbec nechápu to hodnocení. Člověk dvě hodiny čeká, co z toho vyleze a ve výsledku ani suchý z nosu. Mnohem líp bych to strávil tím, že bych se  škrábal v zadku. Jen jedna scéna s vyhazováním z okna za něco stojí (ta mě k tomu na netu taky upoutala pozornost) a zbytek je jen pozérská snaha s nataženou pacičkou o zisk Oscara... Pročetl jsem tu i desítky dobrých hodnocení, abych zjistil, co je na tom dobré, ale pořád nevím. Černého humoru jsem si fakt nevšiml, a to většinou se směju věcem, které jsou zábavné jen pro promile lidstva. Jako celek je to nudné, tupé, a nereálné. Takhle bych to popsal. Šerif se zastřelí prakticky před rodinou, aby asi dcerušky mohly vzpomínat, že tatínkův nepříliš inteligentní mozek stekl po téhle dubové fošně, a jeho ožralecký zástupce se na finále polepší po přečtení jednoho trapného dopisu a vydá se zabít s matkou zavražděné někoho, kdo nejspíš jen blbě kecal. A ta matka se do toho pustí, protože možná je a možná není zmrd... Není tu vyšetřování (ta jedna scéna, kdy Woody kouká do spisu a na ožehlý trávník fakt není vyšetřování), není tu zobrazen žádný zločin, jen pár scének, které na sebe prakticky ani nenavazují. Nic se nevysvětlí ani nevyřeší. Chybí tu začátek a chybí tu konec. Postavy ani nejsou zajímavé. Chvíli jsem myslel, že když přijel novej šéf místní policie, tak se něco začne dít a tu neschopnou sebranku vyčistí, ale vůbec. Jen měl jinou barvu., ale rovnou by mohl zalézt k Harrelsonové pod peřinu. A neuvěřitelně mě překvapilo, jak na mě to město působilo mrtvě. Jak kdyby tu bylo skutečně jen pár těch postav, které se ukázaly před kamerou, ale město má zjevně nejméně 10 tisíc lidí a spíš k 50... Finální spojení těch dvou je naprosto nereálné. Přerod ožralce v asi antihrdinu, je nevěrohodný. Stačí jeden dopis a klasický vypitý americký redneck v policejní uniformě jí odpustí i to, že ho málem spálila... Ještě bych pochopil, kdyby ji odvezl do lesa a zastřelil... Tenhle film je nudnější blábol, než V Bruggách a to už je co říct. McDonagh je ještě horší slovní onanista než Tarantino.