Věrná kopie (2010)

Veľmi dobrá psychologická vzťahová manželská dráma, ktorá v prvej polovici klame telom a vydáva sa za akúsi umeleckú dišputu o kópii a orginále. Pod touto zásterkou sa však skrýva dráma naštrbeného manželského vzťahu frustrovanej ženy a večne neprítomného muža. Kto nemá rád dialógy bude sklamaný. Na nich to totiž celé stojí. Rozhovor muža a ženy o svojich pocitoch, túžbach a sklamaniach. O tom ako ne/vnímajú svoj vzťah a jeden druhého. Nie je tu šťastný koniec ani múdre ponaučenie. Len prúd slov, myšlienok a pocitov na zamyslenie, ktoré umocňuje kvalitná produkcia a vynikajúce herecké výkony svojou presvedčivosťou. 75%

Ten Kiarostami v tom sice trochu znát je, ale stejně se mu tenhle film bohužel moc nepovedl. Snaží se to být něčím na styl Before trilogie od Linklatera, ale té to nesahá ani po kotníky (aspoň prvním dvěma dílům). Dialogy často působí strojeně a jejich návaznost je zase často nahodilá a nepřirozená, celková zápletka zase podivně strojeně a taky nedotaženě (popravdě jsem na konci moc nepochopil, jak to ti dva mezi sebou ve skutečnosti vlastně měli), po filmařské stránce to sice není špatné, ale zároveň se s ní dalo víc vyhrát a ačkoli v tom určitá poutavost jak od Linklatera je, pořádně podmanivá atmosféra jako u jeho filmů tomu prostě znatelně chybí. Je to takový průměrný udělaný pokus o něco na tenhle způsob, s pár zajímavými myšlenkami a dobrými scénami, ale bohužel to jako celek moc nefunguje. Slabé 3*

Copie conforme má jeden význam přesně se kryjící i s českým překladem. To však Abbasu Kiarostamimu nevadí, aby na tomto definitoricky jednoznačném pojmu, nezaložil konverzační drama. Z kopie dokumentu se stává umělecká kopie a posléze, jako vyvrcholení, kopie lidského vztahu (zde virtuální manželství, jehož jedna strana přesvědčuje druhou o jeho realitě).
Pokud, jak se říká, jsou všechny ženy stejné, může si jakákoli žena nárokovat jakéhokoli muže jako manžela. Ale pozor, nejspíš ho musí přesvědčit, že jejím manželem už je. Třeba ho zavede do hotelu, kde spolu kdysi strávili svatební noc; a je překvapena, že nevidí (a necítí) to, co tehdy. Možnosti muže se zužují: teď už si může jen buď vzpomenout nebo ne. Pokud si nevzpomene, pak je to samozřejmě možné, neboť všechno se časem mění: hotel, okolí, muž i žena.
Předložená kopie je ale notářsky ověřena. Bránit se tomu je zbytečné.
Juliette Binocheová, která už natočila tolik filmů jako Jean-Pierre Léaud, působí ve filmu nepřesvědčivě, buď ví o tom, co hraje, příliš mnoho, nebo své roli nerozumí.

Ntwl. Tohle není tak easy vstřebat. Chápu dlouhé monology, rozvláčné pohyby kamery, nemalou stopáž, soustředění se na detail. Prostě „umění“, které si Abbas nemohl odpustit. A. mi připomněla všechny ty sunset a sunrise filmy, v množství rádoby-niterných dialogů tam podobnost určitě byla. Juliette je v tomhle opusu: nešťastná, trhlá, snaží se zachránit, co už se dávno rozpadlo. On je: slušný. Průnikem je pak prázdná množina a vzpomínky na něco, co se z jeho pohledu nikdy nestalo a z jejího je ta nejkrásnější vzpomínka. Ale možná tady fabuluju a všechno to je myšlené úplně nějak jinak. Třeba tam hraje roli ta její sestra, které napsal věnování – třeba je to vlastně o ní. A je to o těch kopiích – které si nikdy nemohou rovnat originálu. Třeba je to o tomhle. Jenže jak to má průměrný unavený jedinec rozklíčovat? Confused, and need to study a bit muhehhh.... dostudoval jsem, to s tou sestrou je asi nesmysl, celé to je asi nesmysl, protože buď nesmyslně předstírají, že se neznají, nebo si nesmyslně na něco hrají, a to asi spíš. Jenže, nakonec, what is the point? Už jsem jeden takový film viděl: dánskou Rekonstrukci. Ale ta v sobě měla alespoň emoce a Adagio pro smyčce od Samuela Barbera. Věrná kopie nám servíruje vyberte-si-z-čeho-ten-vývar-má-být s jak-vám-po-něm-bude-je-jen-na-vás. Nevím, kuwa, dál!!! [60%; 2017-01-17 Home sweet home] [UPDATE 2017-01-21]: Po diskusi s A. jsem to konečně celé pochopil, A. v půlce usnula, ale stejně věděla, jak to je - je to velmi prosté a velmi jasné, vztahový expert to jasně vidí: (SPOILER) dítě jejich, v minulosti spolu, on už aktuálně jinde, ona by lepila, repete svatební noci - no asi spíše ne...

Abbas Kiarostami se vydal do Evropy a vyšlo mu to. Natočil zajímavý příběh o páru, který se náhodně potká a hrají spolu hru na manžela a manželku. Je to zvláštní hra a vy ani nevíte, jestli je to pořád hra, nebo je v tom i něco víc. Díky skvělým hercům a zajímavé, místy až absurdní atmosféře, dovede film snadno zaujmout.