Velmistr (2013)

Ve výsledku hlavně další příspěvek do Wongových příběhů o obrovských nenaplněných láskách, skromnosti a povinnosti. Jeho kouzlo, ale i problém pak ční v tom, že vypadá celý jako epilog. Působí jako takové ty pro fanoušky dělané filmy uzavírající dlouholeté seriálové série jako například Serenity. Očekává se od každého, že je seznámen s nějakým kánonem, takže přítomnost, vlastnosti a motivace všeho, co tu je, se častokrát nevysvětlují, prostě předpokládají. Tahle podivná uzavřenost je ještě akcentována tím, jak jsou obraz a celé scény pohlcené sami sebou. Minimum z nich má estabilishing shoty, pokud zde jsou celky, často jsou zastírány hustým deštěm či sněhem. Tenhle přeestetizovaný přístup je věrný nepovýšenému patosu celého filmu, ale zároveň působí uzavřeně a elitářsky. Navíc když film hrdě dává najevo, že touhle formou zkrátka není schopen vyprávět smysluplně příběh, takže většinu důležitých informací dostáváme z mezititulků. Asi největší objektivní výtku ale mám k těm postprodukčně zpomalovaným záběrům z 24 snímkového materiálu, díky čemuž se film občas vyloženě seká tak, že jsem musel kontrolovat aktualizace kodeků u přehrávače. Obevně ale je to z mého pohledu jedno z těch sympatických filmových selhání, které se je schopné postarat pouze o toho diváka, který vynakládá podobné úsilí k jeho přijetí jako sám tvůrce.

Úplne iné poňatie tohto príbehu, ako sme ho videli v sérii oIp Manovi. Tento formát môže niekomu sadnúť menej, niekomu viac, ale určite je tu vnesený väčší kus artovej formy zasadenej do konkrétneho životopisného filmu. Je vidieť, že režisér si dal dosť záležať na detailoch, ale mne tá forma veľmi nesadla. Je to pomalšie a nudnejšie, bojové scény sú o niečo menej vypiplané ako v tej onakej sérii a príliš veľa slow motions trošku strháva kvalitu snímku smerom dole. Takže taký lepší priemer, ale v rámci žánru je to určite jeden z tých lepších bojových filmov. 60 %

Tak poetický historický film môže závidieť aj Terrence Malick. Pochopiteľne. Wong rozkladá svoj poetizmus filmovej reči na historických základoch, citlivo absorbuje vizuálne špecifiká a vizuálny jazyk každej dekády, o ktorej hovorí. A hovorí o nej mimoriadne citlivo a intímne. Prechovávanie tradície naprieč turbulentnými dejinami a eskapádami modernity nie je iba témou filmu, ale preniká do jeho samotnej štruktúry - Wong variuje klasické žánre hongkongského filmu, od wuxie až po historický veľkofilm. Dejiny v krehkom makre.

Jsou filmy, které určitě fungují v kině lépe s větším počtem diváků - žánrově specifické blockbustery nebo dobré komedie. Zároveň ovšem existují i filmy, které vynikají na velkém plátně, ale vyžadují ničím (a nikým) nerušené sledování. Měl jsem štěstí -Velmistrspadá do té druhé kategorie a kromě mě byl v sále všehovšudy jediný další člověk. Skoro neexistující návštěvnost u tohoto lyricky laděného snímku s uvedením v našich končinách až po deseti letech od jeho výroby však dává smysl. Jedná se o artově laděný film kombinující dokumentární prvky (vysvětlující mezititulky či “vypravěčské” komentáře) a politicko-osobní drama kolem postavy Ip Mana a hongkongských škol kung-fu. Nejde o to, vyprávět nějaký velký a poutavý příběh, nýbrž o představení menších (změny ve struktuře a vedení škol) či větších (válka s Japonskem) historických událostí sloužících jako pozadí  a ukázat vybrané styly bojových umění jako skutečné umění, nejvíce podobné tanci. Tomu se podřizuje i vizuální styl filmu. Úchvatné souboje jsou snímány jakoby chaoticky, leč spořádaně, a jsou neustále rozbíjeny střihem na detail chodidel či rukou. Navíc se souboje mnohdy uskutečňují ve stísněných a zahlcených prostředích (které barevnou paletou a zdobností připomínají třebaKvěty Šanghaje), takže kamera se často schovává za různé trámy nebo výplně v zábradlích, podobně jako v režisérově starších dílech, např.Stvořeni pro lásku. Celý snímek navíc provází řádná dávka spiritualismu a melancholie, zhmotněná kupříkladu v pomalých scénách ve sněživém počasí nebo nádherné hudbě, což zVelmistračiní velmi slušnou a ducha obohacující alternativu k současné nabídce kin.

Hodnocena kratší 108minutová verze určená pro celosvětovou distribuci. Možná jsem měl raději zvolit delší „čínskou“ variantu, protože ta Weinsteinova „americká“ mi přišla poněkud překotná a myslím, že s volnějším tempem bych šel s hodnocením výš. Asi mi taky chybí bližší seznámení s estetikou kung-fu filmů. Trošku mě to průměrné hodnocení mrzí, protože to není tak úplně vina snímku a akční scény jsou parádní.