2046 (2004)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023– země č. 29:HONGKONG: Dnešní večer jsem se ocitl s filmovými hrdiny ve vlaku a zároveň v hotelu... až se mi (snad i právem) zdálo, že obě prostředí v rámci kreované a předváděné vize splývají dohromady, tak jako číslo pokoje tvoří v rámci symboliky spřízněnou duši s rokem vysněného života z budoucnosti. Život se do jisté míry neměnném fikčním světě zastavil, aby současně jako ten vlak běžel dál a v tomto paradoxním soubytí pohybu a pokoje nechal zaznívat oživené a znovu do mysle vstupující vzpomínky. Oslnilo mě audiovizuální zpracování tohoto cizokrajného filmového skvostu: promyšlené kompozice záběrů, stylizované pestré barvy a různá osvětlení, rámcující futuristické scenérie, nesmírně podmanivá hudba v pozadí mnoha scén... Ač se necítím jako ten pravý divák pro romantické filmy, celkem úspěšně ke mě doléhal i milostný příběh s nadpozemsky mířenou otázkou, nakolik je možné milovanou osobu nahradit (v budoucnosti dokonce přímo dokonalou androidkou?), později s vyústěním v další atraktivní motivy psaní románů či karetního hazardu. Snad jen toho sexu v jedné části na mě bylo trochu moc, ačkoliv ve dvou ze tří divočejších scén musím ocenit úžasně decentní způsob snímání skrze burácející se zdi a nábytek! Možná se mi párkrát zdál film příliš dlouhý či na takovou stopáž postrádající více silnějších okamžiků, ale prožitek z atmosféry a vnímání formy naštěstí pečlivě propojené i s obsahem, byl často magický.[85%]

Když zkoušíme něco opakovat, většinou se zlepšujete. Ve filmu to bohužel skoro nikdy neplatí. Také tady, to dopadlo hůře, než uStvořeni pro lásku. To, co fungovalo tam, tady prostě nefunguje. Je to dáno tím, že tam se pomocí krátkých časových linek popisoval vztah pouze dvou lidí, tedy je jich více, navíc v různých úrovních. Vznikl takový chaos, kde těm postavám prostě nevěříte jejich chování, protože vůbec nedokážete pochopit, proč se tak chovají, kde je ta příčina. Není zde prostor a ani snaha to nijak vysvětlit. Vizuálně a atmosférou jsou oba filmy podobné, ta kamera je pořád krásná, ale už to prostě celkově není ono. Možná jsem na oba filmy neměl koukat ve stejný den. Co si z toho filmu odnesu? Moc krásný citát „všechny vzpomínky jsou stopy po slzách“.

I když víc jak 3* nedám, líbilo se mi to. Po filmařské stránce je to naprosto dokonalé, vizuál je uchvacující a i když jsem se bál, že zde bude forma přebíjet obsah, tak nakonec se tomu tak nestalo a obojí zde perfektně ladí dohromady. Bohužel to ale působí utahaně a hlavně je to zbytečně natažené na 129 minut. Sice se to snaží být velkofilmem o lásce s velkým V, ale tu velkolepost se to snaží vytvořit skrze zbytečnou délku a s ní spojené zbytečně scény, které by se bez problémů daly vystřihnout (třeba těch sexuálních scén bylo až příliš a některé trvaly moc dlouho). Kdyby to celé mělo 90 minut, mohl by z toho být naprosto skvělý film a asi bych z něj byl nadšen. Takhle pro mě je 2046 - kromě závěru - bez nějakých síly. A že na to měl. Závěr ten můj dojem naštěstí drobet zachránil, ale nadšený i tak být nemohu. Silné 3*

Wong tak trochu rozvetvil fantáziu spisovateľa a príbeh o nedosiahnuteľnosti a nenávratnosti stratenej lásky. Miesi svetom prázdna a každodennosti, pričom dôležitá je pre efekt skôr absorbčná hĺbka a akési precitnutie, v ktorom mu dopomáha samozrejme priama zahľadenosť na svet postáv a Umebajašiho emotívne inštrumenty. Lásku nahradil popudom pôžitkov a nie vždy sme si istý, či je to jeho umelecký výplod, alebo nekompromisné sito reality. Ide ale predovšetkým o silno pocitový feeling, ktorý Stvoreným pre lásku (2000) nerobí záslužilý komparz a kvitujem tak i za veľkú rozdielnosť spracovania medzi týmito snímkami. Proste aj divák, ktorý sa na tento film pozerá samostatne ho musí brať individuálne a vedieť jeho svetom recipročne nasiaknuť, keďže práve v emočnej anamnéze je jeho ručná synergia taká silná a podmanivá. 2046 je v podstate len akýsi symbol, rok, je únikom a návratom poznaného, kde sa po prebdenej ceste časom vraciame tam, kde nás to páli. A nevieme to zvrátiť.

Kar-wai Wong má svůj styl, který jsem u jeho jiných snímků dokázala ocenit, ale tohle vážně nebyl můj šálek kávy. Bylo to tak přehnaně umělecký, až to vlastně moc nedávalo smysl. Příběh se v tom nějak ztratil a mě ta neuspořádaná změť myšlenek, obrazů a lidí přestala rychle bavit. A ty čínské krásky se tam střídaly tak rychle, že jsem kolikrát vůbec neměla tušení, kdo je kdo...