Velká premiéra (2022)

Krobot má svůj styl. Divnej, osobitej, melancholickej, depresivní, často na hranici stupidity, ale vlastně v celku zajímavej... Asi pro specifické publikum, ne pro většinu. Tenhle film je toho dalším důkazem. Crazy herecké obsazení, v podstatě stupidní příběh jednoho stupidniho člověka obklopeného dalšími stupidními lidmi. A v tom celém sám Miroslav Krobot :) 52%

Hezký film. Pavla Šimčíka konečně vidím v pořádné roli, i když vlastně... Šimčíka sleduji společně s Ivou Janžurovou a už odVy nám taky, šéfe! (2008)si říkám, kam se český film posouvá? Že se prosazuje nová generace a stará se přizpůsobuje současnému stylu a poptávce. Jsem proto ráda, že existují čeští tvůrci různých žánrů, filmy se točí, a vůbec nemyslím, že je na tom česká kinematografie tak zle, jak to často recenzenti prezentují. Tohle komorní drama mě zaujalo, vítám svěží formu, i když převládá nad obsahem, respektive dějem. Pro tento obživlý obraz je divadelní prostředí ideální, chvílemi jsem si i přála tam být s nimi, takže se to povedlo.

Miroslav Krobot jako herec je perfektní, ale na režijní stoličce se mi jeho filmy zatím tolik nelíbí. Přeci jen je rozdíl točit divadlo a film. A Velká premiéra se k divadlu vrací. Šnajdr si chce vyzkoušet improvizační hru, což není vždycky snadné. Pomáhá mu babička s níž hrají podivné hry. Jednotlivé postavy ale působí zvláštně a našel jsem snad jednu, dvě, které věděly co chtějí. U filmu postrádám hlubší něco, co nepřišlo po celou dobu. Není asi úplně v pořádku, když jsem se závěrečnými titulky přemýšlel, o čem ten film vlastně byl. Nepůsobil na mě ani jako komedie ani řádné drama. Snad jen trpící Touretteovým syndromem ocení snímek jako propagaci této hrozné nemoci.

Nechala jsem si na hodnocení časový odstup. I když mám ráda Krobota (jeho Díra u Hanušovic se mi líbila) i Šimčíka, také  Janžurovou, Melíškovou a Pazderkovou, stejně nemůžu říct, že by mě film nějak zvlášť bavil. Hlavnímu hrdinovi jsem moc nerozuměla, Pazderková měla málo prostoru, abych těm dvěma uvěřila silný vztah. Krach manželství se Šnajdra nijak nedotkl, takže byl v manželství nespokojený asi už delší dobu, ale nijak to neřešil. Babičku, která má ráda improvizaci, bych brala, ale tu  improvizaci jsem si ve filmu moc neužila. Příběh mi připadal takový roztříštěný a já jsem z těch kousků nemohla poskládat postavy, kterým bych fandila a které bych si oblíbila.

Když chce Krobotův vesmír kašlat na diváky, tak ať je nezatěžuje podobnými snímky snímky. Rád bych věděl, kdo to financoval a kolik lidí asi na to šlo do kina. Film prostě k nekoukání, prohlídka ztraceného času. Snad jen autor si v tom liboval. Něco tak sebestředného, nudného, rádoby šokujícího a nic neříkajícího (snad jen autorovi) jsem již dlouho neviděl.  A již vůbec nechápu, proč by to měla být komedie a drama již vůbec ne. Prostě ubohý odvar vnitřní rozervanosti autora? Snad je taková vnitřní představa autora zajímavá jen pro něho a pár diváků trpícími depresemi.  Trojúhelník režisér, manželka a psycholog je tak ubohá, primitivní a vlastně nic neříkající, že vůbec nechápu, jaký to mělo mít pro film přínos. Stejně tak úlet hlavního představitele  s Jenovéfou Bokovou (která snad byla jediným světlým bodem ve filmu) byl slabým odvarem snad vášně? Možná jsem dobře nepochopil myšlenkové pochody autora, ale jako běžný divák nemohu dát víc než odpad!