Vejška (2014)

Už děj v prvním filmu byl o ničem, tady se sice dozvíme víc, ale pořád to je film o ničem... ačkoliv se snaží o vtipné momenty tak u hlavních postav stále nevidíme žádnou sebereflexi, nebo žádnou odpovědnost za své činy,  jelikož stále opakuji stále dokola pořád stejné chyby... Když to porovnám s německým filmem Fakjů pane učiteli tak tam máme jak vtipné momenty tak i vážne kde dostaneme od hlavních postav i něco smysluplného a nakonec i nějaké ponaučení... Nemluvě,  že nikdo nemá nějaké charisma, který by diváka oslovila.

Vejška už je o něco slabší než Gympl, ale pořád to dost baví. Je to extrémně krátký, takže se tady toho moc nestane, ale za to to uteče během pěti minut. Děj je v pohodě, je jednoduchý, obsahuje také nějakou tu romantiku, potyčku a zradu. Prostě film obsahuje vše, co by měl. Představují se nám tu nové postavy, ale vy si zapamatujete akorát Evu Podzimkovou nebo Jakuba Koháka. První zmiňovaná tady udělá pořádný poprask. Zradí, koho může, a vy si z filmu odnesete nepříjemnou pachuť v puse. Hlášek je tu opět dost, ale ne tolik jako v předchozím díle. Co se týče soundtracku, tak ten je také slabší než v Gymplu. Co se ale nezměnilo, je výskyt Filipa Vorla, který tady je za toho hlavního dealera. Finální potyčka je uspokojivá, a tak to má být. Jak jsem říkal, po filmu vám zůstane nepříjemná pachuť v puse, protože první zmiňovaná tady zradí všechny a všechno, co je vám drahé.

8/10 Slabší než Gympl, ale hlášky jsou pořád povedené.

Prvních dvacet minut se zdálo, že by se mi mohla tato trilogie´ napodruhé výsloveně LÍBIT. Jakoby se Vorel po rozhárábén Gymplu a  eko agitce Cesta z lesa zkusil zase vrátil ke kořenům dřevácké komedie. Vypadalo to jako by zde byly pokusy o různé ,,trapno´´ running jokes (vyrušování stáré Kocourkové, rozpačité zákázky), které překvapivě relativně fungují. Brzy tomu ale dojde dech, pokusy o humor zde začnou být sváteční, a Vorel začně předkládat spíše nedějovou bramboračku, která je de facto pouhou nastavovanou kaší z předchozího dílu. Třeba postava Jakuba Koháka je pouhou reinkarnací třídního  z dílu. A já si snad ještě více než u Gymplu říkal, jak je to vlastně celkem tísnivé a čím to obsahově vlastně liší od tradičního českého formátu: ,,Všichni jsou v prdeli´´ Opět by se to rádo pokoušelo o jakési drama se společensko-kritickým přesahem, jenže na to má Vorel nemá coby  dostatek empatie a citlivosti. On je zkrátka moc velký provokatér na to, aby upustil od vysoké míry Sklepácké stylizace ve stylu dřevácké komedie, i když se pokouší o jakousi realistickou výpoveď. Ve výsledku to není ani jedno ani druhé. Vorel je pro mě zajímavý jako zcela specifický fenomém české kinematografie.. Jeho   filmy jsou často nazývány jako dokumenty své doby, což bych do roku 2000 jenom podepsal. Od té doby, mám ale pocit, že mu začíná tak trochu ujíždět vlak. Vejška je opět možná zajímavým úkazem jakéhosi zakonzervovaného vidění světa, ale jako zprává o jedné generaci pro mě moc nefunguje. Všichni jsme už pochopili, že Vorel zřejmě nenávidí oficiální instituce, kteér podle něj prolezlé úplatky a protekcí. Tady se už pouze opakuje  a to jenom do zblbutí a banálně.   Stále živý  hype  který kolem,,Gymplacké trilogie´´  vytvořila generace, která už ze Sklepácké poetikou jinak příliš nesouzní, pro mě tedy zase zůstavá tak trochu cringe. 75 minut je pro tak specifcky ,,dřevácký´´ formár milosrdná stopáž, ale vykreslování nějakých vedlejších linek se Vorel na tak titěrném prostoru v podstatě ani nevěnuje a závěrečný twist už je výsloveně wtf (stejně jako zkouška se sluchátkem, kterého si nikdo nevšimne.) Co film znovu drží nad vodou jsou určité jednotlivé scény, které jsou samy o sobě docela vtipné, tím Vorlovským neohrabaným způsobem. nebo si v nich rovnou zahraje někdo ze členů Divadla Sklep (Vávrův přednášející, Slovákův ředitel.) Většinu silnějších momentů má  na svědomí (byť na hodně malém prostoru) neodolatelný Kolman v podání Krause. A ačkoli všechny slečny jsou zde většinou jenom proto, aby předvedly svá těla, tak já samozřejmě musím jako vždycky dát osobní nahoru za kukadla Evičky Josefíkové, ačkoli i hezký holky tady Vorel snímá se svou slabostí pro ,,pomačkanost´´ v občasných nelichotivých úhlech. Ale jeho urpotnost nikdy neopustit od zavedené stlyizace si taky svým způsobem zaslouží uznání za houževnatost.

Gymplbyl docela bizarní, ale díky tomu i dost zajímavý film o současném fenoménu graffiti. O poznání realističtější Vejška oproti tomu už nepřináší nic poutavého, žádný nosný příběh, ani žádné zajímavé téma. Přitom se takové téma přímo nabízí. Zajímavý je vývoj některých writerů, které přestávají bavit samotné stále stejné "podpisy" a chtějí se posunout ve své tvorbě dál (což ale není graffiti komunitou vyloženě oceňováno). A to často ve spojitosti s jejich směřováním na umělecké vysokoškolské obory. A právě v tom vidím naprosto nevyužitý potenciál filmu. Jsou zde řešeny stále stejné věci, postavy se nikam neposunuly, až na pár přijatých zakázek, což rozhodně neohromí. Chápu, že Michal Kolman se vzhledem k jeho zázemí a otci, který žehlí všechny průšvihy a zařizuje mu "studium", ani nikam moc posunout nemohl. Což ale nemuselo vůbec vyznít tak do ztracena. Tahounem filmu totiž mohl být Petr Kocourek, který byl přímo ideální pro roli takového "pochybovače" o své dosavadní tvorbě. Také mohla být do filmu mnohem více zapojená samotná vejška, která oproti gymplu nehrála takřka žádnou roli. Co kdyby Petr Kocourek potkal na umělecké akademii, kam by se dostal, někoho, kdo by ho umělecky významně ovlivnil a posunul ho směrem ke street artové tvorbě? Ale on by nechtěl zpřetrhat vazby ve staré crew s Michalem Kolmanem, který by jeho posunem pohrdal? Byl by to posun i v duchu názvů filmů... na gymplu postavám stačilo, že pomalují sem tam nějakou zeď, ale ve Vejšce by už mohly být postoje a vzájemné vztahy trochu složitější...

Jsem asi jediná, komu druhý díl přišel o mnoho lepší, než první. Už jen proto, že tu nejsou ta tři herecké dřeva v podobě spolužaček, a místo nich je tu Josefíková/Podzimková, která je krásná a ještě umí hrát, a fakt mi to přišlo zajímavější a dějovější než jednička, kterou považuju za svůj "guilty displeasure", protože si ji jednou za pár let pustím, když na mě někde vyskočí, abych se přesvědčila, že je to pořád nejhůř zahraný film v historii. Jo a Kraus s Chýlkovou jsou skvělí, na ty sem u Gymplu zapomněla.