Vážený Leonide Iljiči (2008)

Dokument o výzkumu a prokazování pravosti zvacího dopisu, kterým 5 zrádců z našeho národa, pozvalo sovětská vojska, aby zachránili ten "jejich" nefungující utopický socialismus. Smutná je i ta neschopnost a nechuť postbolševických úřadů vyrovnat se s minulostí, zaznívající v dokumentu. Měli je všechny zavřít, až by zčernali nebo alespoň jim nevyplácet žádný důchod, ať se živí jak chtějí.

Dokument o zvacích dopisech je souborem historických faktů, následně celé řady domněnek, názorů různých lidí a archivních záběrů. Sice netuším čím přesně jsou záběry z Moskvy unikátní, ale jednotlivá svědectví zajímavá jsou. Například mě zaujalo, že si policisté prohlíželi papíry sami a když skončili, široko daleko nikdo nebyl a všude tma. Chápu též, že nikdo nechce stíhat starého komunistu a důchodce. Hledat svědky, dokazovat něco po desítkách let, proces se potáhne, to vše stojí peníze, čas a výsledek jistý není. Byla taková doba a mnoho komunistů by si dnes zasloužilo stát před soudem. Ani všichni nacisti před ním nestáli.

Důkladná rekonstrukce jednoho nikoliv podstatného detailu a současně symbol biedermaierového svatouškovství par excellance včetně zbabělého couvnutí před spravedlivým Biľakovým potrestáním. Retribuční  (odvetová) legislativa Třetí republiky i její soudní praxe  jsou vedle tohoto pokrytectví výstavní kousky zralé demokracie. Některé drobné režisérské exscesy na tom nemohou nic změnit.

Dokument slabšieho razenia aj kvality, každopádne pripomína isté historické nespravodlivosti a to je len dobré, treba toho dávať viac, pretože aj dnes 52 rokov po invázii sa na internete a sociálnych sieťach ozývajú trolovia, ktorí normálne tvrdia, že to bola bratská pomoc, že Rusi nás zachránili pred kapitalizmom. A na môj údiv im mnoho ľudí pritakáva.

Velmi v kostce o tzv. "zvacím dopise", který Brežněv použil pro legitimizaci vpádu spřátelených armád v srpnu roku 1968, aby v Československu zachránily socialismus. Expertní tým prokázal pravost onoho dopisu i podpisy pěti tehdejších vysokých funkcionářů komunistické strany na něm. A to je vlastně všechno, ostatní je balast. Trochu mi není jasné, co jsem si z dokumentu měl odnést, kromě toho, že Bilak ještě žije kdesi v Bratislavě spokojeným důchodcovským životem a svůj podíl viny překvapivě odmítá. Dokument nehovoří nic o dalších souvislostech, co tomu předcházelo a co následovalo.