V síti (2020)

Opatrné otevření dveří do prostoru, o kterém většina lidí tuší, že existuje, ale raději se do něj nedívá příliš dlouho. Sledujeme obyčejné prostředí obrazovek, chatů a kamer, které na první pohled vypadají nevinně a právě proto je znepokojivé, jak rychle se může atmosféra změnit, když někdo na druhé straně začne překračovat hranice. Dokument pracuje trpělivě a bez přehnaných emocí, což mu dodává zvláštní váhu. Místo velkých gest přichází sled situací, které se postupně skládají do obrazu světa, kde je důvěra velmi snadno zneužitelná. Při sledování jsem cítil spíš úžas než šok, protože některé věci jsou až nepříjemně předvídatelné. Nejde jen o samotné odhalení problému, ale o to, jak důležitá je pozornost a opatrnost v prostředí, které se může zdát bezpečné. Dokument zůstává v hlavě ještě dlouho po skončení.

V sítije hodnotovo, v rámci dosahu svojej témy, jednoznačne bezkonkurenčným výplodom a zároveň existenčným unikátom, pretože zosobňuje otázku mierenú na usilovne sa snažiacich tvorcov, akú som mal možnosť zažiť od viacerých osôb, ktoré to niekedy videli – „Načo?“ alebo „Prečo?“. V tomto ohľade sa mentalitou cieľového publika jednoznačne rozplýva nielen jeho hodnota, ale najmä jeho pointa a odkaz. Je možno pravdou, že sme takmer všetci schopní ho v ňom vidieť, ale koľkí si reálne aj z neho niečo zobrať? A to odhliadnuc od aspektu, že týchto predátorov takto strašiť/nejak edukovať je bezvýsledné, a od toho, že je venovať sa dolapeniu všetkých týchto nezrealizovateľné. Ide o efekt, aký publikum očividne z väčšej časti obišiel, a to vlastná zodpovednosť nad svojím konaním, týkajúca sa najmä rodičov či iných vychovávajúcich osôb, pretože poznám rodinu, kde fungovala silne kresťanská výchova pod prísnym dohľadom, a aj tak si deti našli cestu. P.Klusákoviale jednoznačne prináleží úspech, a to nielen za robotu, ale hlavne za OCHOTU. Ja by som v tom zmysel, pri tomto národe, na jeho mieste asi moc nevidel.

Klusákovo podvratné dokumentární umění dosáhlo V síti vrcholu a představilo divákům projekt, v němž se tři dětsky vypadající dospělé herečky vydávají za dvanáctileté, aby předstíraly na sítích nevinnost a navazovaly kontakty s o mnoho let staršími muži a čekaly, kam je tyhle parasociální vztahy zavedou.. A netrvá dlouho a očekávání vzalo za své, přichází první otázka na intimnosti, žádosti o setkání a série videohovorů, kde muž na druhé straně nemá tričko. Kéžby to končilo všechno zaslanou fotkou penisu, vyvrcholením a sbohem, bylo by to zvrácené, ale budiž. Muži na druhé straně chtějí víc.. V síti mě v rané dospělosti nechalo úžasem a děsem, jak absurdně naivní dnešní rodiče jsou, jak tupě se jim musí neustále něco předhazovat a stejně nic.. Odvážně bezprostředně vedený projekt, který bohužel doráží v turbulentní době, kdy jsou platformy Lidé.cz a Skype druhý den out a další je nahrazují. A byť snad tvůrci vyděsili pár rodičů, poukázali Policii na řadu děsivých exemplářů, nemyslím si, že dnes po letech je něco jinak.. Klusák dráždí penisy bosou nohou, Chalupová informuje o zvrácenosti dnešní doby, společně však ale spíš neuspěli a téma přes sérii vzdělávacích programů semlel zub času.. Ale oni tam pořád jsou, čekají na vaše děti, na ten pocit dětské zvědavosti a chtivosti ochutnat zakázané ovoce. Nezakazujte, mluvte../viděno v kině/

Nikdy jsem u žádného filmu nenadával tak nahlas! Dokonce to asi i stresovalo našeho psa, za což se mu tímto omlouvám (ještě, že nerozuměl té scéně se psem). Ne, ale seriózně, takhle nemilosrdné, přitom divácky přístupné pojednání o dnešní době, kdy Vám skutečně dojde síla internetového prostředí a celé této kultury, je tak autentické a silné a těžké na nervy, že někdy opravdu nezbývalo než si veškeré emoce prostě nějak vybít. A já nevím moc, co na to říct, protože mě ta energie pohltila už od úplného úvodu a opravdu to bylo těžké na sledování. Všem třem herečkám patří neuvěřitelný obdiv, ať už za statečnost či jejich schopnosti improvizace - a je to teda síla, je i vidět, jak se do těch rolí postupně dostávali čím dál tím víc, aby dvanáctiletou ztvárnily co nejpřesvědčivěji. Nechutné (a samozřejmě autentické/pravdivé) pojednání o nejtemnějších koutech každodenní samozřejmosti většiny z nás (já mám jenYouTube(kde byste měli dát odběr!), takže mě už se nic takového technicky nemůže stát, ale podotknu jedno takové pšt, o kterém odmítám již kdykoliv mluvit), které dává neuvěřitelnou facku reality. Je ve výsledku dobře, že to ty holky (i přes moji chválu) nehráli perfektně a některým těm úchylům dokázaly podat vyspělý pohled na problematiku - o to silnější jsou finální setkání, kdy je i přes vycenzurované obličeje k vidění jejich zoufalost a pozbytí smyslu v nejsyrovějším slova smyslu. Absolutní rezignace na smysly některých životů (o to děsivější, jsou-li samy sobě středem a ostatní odmítají přiznat jako lidské bytosti s ambicemi, zájmy či pravomocemi). Ne, fakt se mi z toho udělalo špatně (aj ani na to ''obyčejné péčko'' se teď nedá koukat s plus minus normálními pocity - což je smozřejmě myšleno spíše jako vtip), což musí jít poznat i zmého přihlouplého vykřikování neucelééného textu, který jste pravděpodobně teď přečetli (za což děkuji). Je mi smutno.

No tak pozor! Evidentně se tvůrci snažili dostat k nějakému dětskému pornu, ale nechtěli, aby to tak vypadalo, proto se natočili při výzkumné práci, jakože dokument. Ale teď vážně. Vy, kdož se nepohybujete v kruzích milovníků minors, pochopitelně nevíte, jak a kdo a proč a kam. Tak já vám to povím: Většina těch ¨predátorů¨ jsou prostě strejcové s malými pyjúdy, kteří se ženami v jejich věku souložit nemohou, protože by ty maminy po dvou třech dětem takové maloty ve svých pochvách ani necítily. Pročež jim nezbývá než říct: ¨Neposkvrněná škatulata, hejbejte se!¨ Tihle Jardové potřebují buď dohnat dětství, nebo je díky neatraktivitě dospělandy prostě nechtějí. Asi nejblíže tomu, co se tvůrci snaží ulovit, je kluk, který serfuje po četech a varuje malé holky před úchyly. Kdo tohle dělá? Kdo v dospělosti tráví čas tím, že vyhledává dvanáctky na netu a mluví s nimi o sexu a nebezpečí z něho vyplývající? Já vám to povím: Pedofil. Takže jsem se muselo smát při scénách s ním, jak z něho udělali největšího hrďku českého internetu, Zorra odhalenou tvář. Smálo jsem se tak, až mi vypadl z neovagíny roztahovák, který musím čas od času nosit, aby mi nesrostla. A ruku na srdce, ty herečky byly opravdu pěkné a většina mužů by si je dala, i kdyby jim opravdu dvanáct bylo. Nelžete si, pánové.