Catfish (2010)

❮55%❯Catfish z roku 2010 ve mně zanechal spíš pachuť nenaplněného očekávání než silný zážitek. Chápu, že ve své době to mohl být revoluční vhled do hlubin internetu, jenže dneska je falešná identita na webu asi tak překvapivá jako reklama na YouTube. To, co tehdy působilo jako šokující odhalení, je v roce 2026 jen běžná úterní realita na Tinderu, kde se člověk musí prosekávat hordami botů, filtrů a AI generovaných krásek, aby našel aspoň jednoho živého člověka. Moje největší zklamání pramenilo z toho, jak moc mě tvůrci navnadili na něco temného. Celou dobu jsem v duchu projektoval ty nejšťavnatější hororové scénáře. Čekal jsem úchylného dědka, nebezpečného stalkera nebo rovnou sériového vraha s kolekcí nožů v garáži. Prostě pořádné mystery, ze kterého mi zamrazí. Místo toho na mě na konci vykoukla smutná a osamělá žena v domácnosti. Přiznám se, že takhle nízká hladina nebezpečí mi dost ubrala na atraktivitě celého příběhu. Z původně slibné a napínavé detektivky se tak rázem stalo sociální drama o lžích a lidské samotě. Celé to finále vlastně jen tak vyšumělo do prázdna. Chyběl mi tam jakýkoliv šokující zvrat, který by mě přikoval k židli. Místo mrazení v zádech přišla jen taková ta mírně depresivní lítost nad tragickou postavou, která si vysnila lepší život v digitálním světě. Not so exciting. Jako historický artefakt o naivitě rané éry sociálních sítí to možná má svou hodnotu, ale jako filmový zážitek už Catfish bohužel neobstojí. Dnešní divák je zkrátka o dost cyničtější a internet ho vycvičil k tomu, aby čekal podraz za každým druhým pixelem.

Dokument, vdaka ktoremu vznikol na MTV serial rovnakeho nazvu dosahuje kvality priemernej epizody. Zacina to nevinne, dievcatko posle Nevovi malby podla jeho fotiek, zacnu si pisat cez FB, aj s jej rodinou, Nev si padne do noty s jej sestrou Meg. Zisti, ze pesnicky ktore mu Meg posiela ako vlastnu tvorbu, su piesne niekoho ineho, vtedy zacne jeho podozrenie, ze vsetko nie je ako sa zda. Vyda sa za nimi, aby spoznal Meg a zacne rozplietat klbko klamstiev, polopravd, a vo vysledku som tych ludi lutovala. Nev to zvlada celkom pokojne a dozvieme sa povod nazvu Catfish ako metafory na cloveka, ktory nas drzi v napati.

Hlavní hrdina Nev se prostřednictvím malé holčičky Abby, která kreslí obrazy podle jeho fotografií, seznámí s její sestrou Megan a pomalu se před námi začne rozvíjet jejich příběh. Z prvopočátku se zdá, že půjde o obyčejný dokument o tom, jak probíhá takové seznámení dvou osob přes internet (což v roce 2010 asi nebylo tak běžné), který se přetransformuje na příběh o zraněných pocitech a zvláštnosti virtuálního světa. Když se však Nev rozhodne, že se s Megan chce potkat osobně, věci se začnou komplikovat. První pochybení pramení z písně, kterou Megan pošle Nevovi, jelikož se ukáže, že se jedná o píseň zcela jiné zpěvačky. Nev je přesto odhodlán se s Megan seznámit osobně, a tak se za ní vydá spolu se svým bratrem a dalším kamarádem (shodou okolností režisérem). Po příjezdu je čeká překvapení, protože Megan vypadá úplně jinak a žije v domě se svým mužem a dvěma postiženými dětmi. Postupně vychází najevo, že ne Abby, ale Megan kreslí obrazy, které posílá Nevovi přes půl státu, protože se do něj během několika měsíců, kdy si psali a volali zamilovala. Čekal jsem, že ji Nev konfrontuje a dojde k roztrži. K mému nevelkému překvapení se Megan (ve skutečnosti Angela) sama přizná, protože je na první pohled patrné, že si celou věc vymyslela (založila kupu profilů na Facebooku s fotkami úplně jiných lidí, za něž se vydávala). Co jsem však nečekal byl fakt, že Angela vše předstírala v podstatě proto, že si tak chtěla vynahradit pocit ztráty své svobodné vůle žít život zcela jiným způsobem, protože se vdala za manžela s postiženými dětmi, o něž se ráda stará a musela se vzdát svého životního snu – kariéry tanečnice. Poněkud zvláštní bylo, že se ke všemu přiznala na kameru a o celé věci mluvila do detailu. Důvodem mohla být vina z toho, co svým jednáním způsobila. Angela je navíc velmi sympatická a nevinná duše. Výborný dokument, který jistě jen tak nezapomenu. Občas mě sice iritovaly detailní záběry, ale to se dá zapomenout :). Pro mě osobně a příznivce Caseyho Neistat je dokument o to zajímavější, že Nev Schulman je Caseyho kamarád, který se s ním objevuje v Caseyho videích, často na maratonech :). Dokument má rovněž dohru v podobě následné show na MTV „Catfish: Láska online“, která se zabývá stejným tématem.

Pravda, největší zážitek z toho budete mít, když si o filmu předem nic nepřečtete. Takže dál nic nečtěte, je to jeden velkej SPOILER. Píšu ho pro sebe, abych za čas věděl, o čem to vlastně bylo: Chlápek Nev z New Yorku, co trochu fotí, si píše s holčičkou z Michiganu, která jeho fotky přemalovává. A s malbami má takový úspěch, že je prodává a má s nimi úspěch takový, že si otevře vlastní galerii. A co víc, má starší ségru Megan, která na FB vypadá fakt dobře. A tak si s Nevem začne psát, občas si brnknou atd... zamilováni na dálku. Posílají si balíčky a dopisy a ťukají si nemravný zpravičky. Jenže Nev jednoho dne zjistí, že mu Megan tak trochu lhala - poslala mu písničku, kterou pro něj prý sama složila a nazpívala, jenže Nev ji najde na Youtubu od úplně někoho jiného. Divné, no ne? A tak Nev začne pátrat, zda mu náhodou nelhala ještě v něčem dalším. Začne googlit o sto šest a spoustu věcí vůbec nenachází, jako kdyby vůbec neexistovaly. Takže se s kámošema rozhodne, že Megan a její rodinu překvapí nehlášenou osobní návštěvou. Po doražení zjistí, že žádná spokojená rodinka neexistuje, že si vše vymýšlí 40. letá žena, která má docela zkur*ený život (např. dvě retardované děti totálně mimo vyžadující neustálou péči) a do toho virtuálního tedy večer utíká. / Zajímavá sonda do lidské duše. A je dobré pozorovat, když se k tomu žena na konci "přiznává" a do kamery říká "pravdu". Uh. Smutný film. A až neuvěřitelné, že se to klukům všechno povedlo zachytit vlastními kamerami. Trochu podezřelé, ale rozpitvávat to nebudu. O to totiž nejde.

Zamyslete se nad svou historií komunikace po internetu, pěkně od začátku. S kolika lidmi, které neznáte osobně, jste tak mohli komunikovat? Možná s několika desítkami, stovkami, možná i tisíci. Čím více smyslových informací o dané osobě máte, čím více jsou tyto informace provázané, tím se stává reálnější. Vizuální podoba, jejich hlas, jakýkoliv rádoby doklad o jejich fyzické existenci. Nakonec si to dokážeme propojit sami a idealizovat. Naplňujeme tak určitou představu, která je spíš zbožným přáním, kterému chceme uvěřit, než realitou. Catfish pro mě nese jakožto dokument nezaměnitelné kvality. Zaprvé se věnuje omámenému i mámivé a sleduje jak motivace, tak následky z obou stran. Přibližuje nás k pravému důvodu toho, proč vůbec vzniká virtuální realita a proč se k ní člověk upíná častěji s větší vervou, než vlastnímu bytí. A kdo vlastně říká, že tohle jsem já a tohle už nemůžu být já? Copak utváření si vlastního obrazu sebe sama nevytváří naše pravé já, narozdíl od toho, ve kterém jsme přirozeně uvězněni? Příliš mnoho otázek. Zadruhé, je to podchycené od začátku až do konce, zodpovídá to většinu otázek, na které bych já sama chtěla znát odpověď. Příběh se přirozeně nenásilně odvíjí s každým dalším odhaleným tajemstvím. Třetí, nejvíce fascinující bod pro mě je přemýšlet nad tímto filmem jakožto fikcí. Říkám si, že by muselo působit až směšně, jak neuvěřitelné to je. Scénář k takovému filmu by byl asi označen jako přehnaný a vyhrocený. Ale... život. Teda doufám, že to není nějaký podvrh. Moc moc moc.