V prach se navrátíš (2022)

Skoro dokumentární snímek o archetypálním vztahu k půdě, o respektu k zemi a ke všemu živému, o přírodních cyklech, o rituálech a vnitřní harmonii, přesto film smutný. Rolník Ma, negramotný dříč, ve vesnici jeden z nejchudších, je oženěn s invalidní nepřitažlivou ženou. Jde o příbuznými domluvený sňatek dvou lidí, kteří si v tom kraji s kukuřičnými a obilnými poli "zbyli". Tvrdá práce a intuitivní porozumění přírodním procesům, fascinace každým zakořeněným semínkem, to vše bezděčně dvojici ukotvuje v harmonickém soužití, ve vztahovém bezpečí vzájemném i existenciálním, neřku-li přímo v partnerské lásce. Oba den co den hospodaří na pronajaté půdě a zdá se, že i sen o vlastním domě z hlíny se naplní. Film má ovšem druhou stránku, a to úplně opačnou. Žádná harmonie, žádný respekt k půdě a lidem, co ji obdělávají. Jen honba za ziskem a novodobé vykořisťování (až na krev). Kukuřičný klas a BMW, kontrast výmluvně dokumentující přeměnu současné Číny. Výborná kamera, výborní herci, i když myslím vzhledem k filmografii, že spíše neherci. Snímek byl právem nominovaný na Zlatého Medvěda za nejlepší film na 72. ročníku mezinárodního filmového festivalu Berlinale v roce 2022.  Vítězem se stal španělský dramatický film Alcarràs (na ČSFD aktuálně 64%, tedy o dost měně než V prach se navrátíš). Oba filmy k vidění na kanále Film Europe+.

Čas od času se stane, že mi po odkoukání filmu dojdou slova a to je přesně případ tohoto čínského sociálního dramatu, které se mě hluboce dotklo, oslovilo mě a sdělení tvůrců ve finále semlelo.. Čtvrtý bratr a jeho žena mě měli hned od začátku, omotali si mě kolem prstu, získali si mě svou pokorou, pracovitostí, houževnatostí, skromností a jak se postupně vyvíjel jejich vztah, tak jsem já společně s nimi prožívala životní cestu od jednoho domu k druhému domu.. Závěr mě zasáhl víc, než umím napsat..

Zhlédnutí tohohle vizuálně bravurního a existenciálně silného opusu by měla být povinnost pro všechny notorické nespokojence. Dlouho jsem podobný film neviděl, protože časy, ve kterých jsem vymetal art kina a Febiofesty, už dávno minuly. Takže už jenom proto to pro mě bylo hodně příjemné divácké osvěžení. A rád odpustím tvůrcům i nějaké to citové vydírání a trochu neuspokojivý závěr. A dokud ve mně bude tenhle film znít a doznívat, což bude doufám ještě aspoň několik dnů, slibuju, že budu tváří v tvář každodenní všední realitě trpělivější a pokornější, že si přestanu zhýčkaně stěžovat na malichernosti, že budu vděčný za to co mám i za život jaký mám. Amen.

Veľmi špecifický typ filmu, ktorý akousi hranou dokumentárnou kulisou ukazuje divákovi ťažký život miestnej čínskej chudobnej vrstvy spoločnosti s jeho zákutiami, ale aj radosťami, ktoré dokážu oceniť jedine oni. Príbeh dvoch outsiderov, ktorých vovedú do spoločného manželstva a ktorí si v podmienkach chudoby musia zvykať jeden na druhého. Musím vysoko oceniť skvelé herecké výkony oboch hlavných protagonistov, ktorým som uveril fakticky všetko. Aj preto som z tohto čínskeho snímku milo prekvapený, nakoľko civilným a nevnucujúcim spôsobom odhalil ťažkú sociálnu tému. 75 %

Usebraný snímek, v němž klidně ponořeni z intimní blízkosti sledujeme, jak se mezi dvěma celý život ponižovanými a podceňovanými, ale též houževnatými a laskavými lidmi rodí a zvolna narůstá pevná příchylnost a pozorná souhra a důvěra, jak jim do života se vzájemnou péčí vstupuje harmonie, radost, důstojnost i smích, jak jim pod rukama vzniká domov, pro ně, pro jejich spokojená zvířata i pro stěhovavé vlaštovky, jak poslušni koloběhu přírody vděčně a pokorně sklízejí plody své trpělivé práce, jež jim otevírají nové možnosti... Příběh má však vícero rovin, a na další z nich jim do života zasahuje vládní politika a místní zkorumpovaní mocnáři. Vláda se cíleně různými pobídkami i násilím (k tématu je rozhodně dobré znát např. tenhle dokument o drsné čínské politice zabydlování měst a likvidace venkovského života:The Land of Many Palaces) snaží vyhánět poslední zakořeněné rolníky z venkova a místo tradičního soběstačného života je činit závislými na bydlení v bytech v městských panelácích, kde už nejsou spjati s přírodou a vedou jalovou a prázdnou existenci.... **** Když ale v poklidném příběhu naplněném sílícím vědomím, že rolník má zůstat ve své brázdě a všechno vydržet, dokud se do téhož koloběhu nevrátí jako prach, dojde k tragédii a Ma přijde o svoji družku, přestává pro mě být další vývoj děje a smysl příběhu uchopitelný - pochopila bych, kdyby se Ma rozhodl umřít nebo všechno opustit a nazdařbůh odejít, anebo kdyby tu ránu osudu pokorně přijal, jako do té doby přijímal i všechny ostatní, a dožil sice smutně, ale smysluplně svůj pečující život až do konce. Jeho rozhodnutí, jímž se zbaví zvířat i domu i polí a odsoudí je všechny k absurdnímu smutnému konci a sebe k prázdné, bezduché, osamělé, odpojené existenci v bytě vypadá v kontextu jeho dosavadního života a přesvědčení jako řízené uvržení se do nekonečných muk, záměrné pomalé utýrání, jako touha zakusit marnost a nesmyslnost takového od života izolovaného bytí. Možná je taková sebedestrukce jeho způsobem, jak mírnit bolest z životní ztráty, a je to rozhodně výmluvný komentář k likvidování soběstačných rolníků korporáty a vládami nejen v Číně, ale po celém světě. (Be2Can, Edison, s Lí.) *~
EDIT: uživatel SAINTS mě zpětně upozornil, že film měl ve skutečnosti končit rolníkovou sebevraždou (což by bylo pochopitelné završení - dobrovolný odchod ze světa s tím, že doufá, že se po smrti připojí ke své družce (viz ono i posmrtně do kůže vytlačené znamení ze zrníček, aby se znovu našli), a že jeho rozhodnutí přestěhovat se do bytu ve městě se do snímku dostalo zásahem čínské cenzury. Více o tom zde: Nicméně mám dojem, že na festival Be2Can se dostala ještě jiná verze, než se na Wikipedii popisuje (moje paměť tvrdí, že ve filmu, který jsem viděla, není zachycena sebevražda, ale po scéně usínání následuje ještě jedna, v níž si Ma nechává ukazovat byt ve městě, izolační klec, vězení, kde souhlasí, že planě stráví zbytek života.