Únos Moravanky (1982)

"Prosím tě, Stando, tobě nic není svaté!" "To bude asi tím, že jsem od narození ateista."Amatérska dedinská kapela túži po sláve, peniazoch a priazni žien, v ceste k čomu im stojí vlastná organizačná neschopnosť, neurobené prehrávky a konkurencia v podobe dobového najpopulárnejšieho telesa ich žánru. Rozhodnú sa im teda prekaziť cestu na najbližšie vystúpenie a pohotovo nadobudnúť popularitu tým, že nastúpia na pódium namiesto nich."Sakra, ty to mydlí!"(Že niekto použije takéto hodnotenie počas počúvania Moravanky som netušil...) Filmy režiséra Muchnu som si posledný rok pozrel tri (Hon na kočku, Zelená léta a Matěji, proč tě holky nechtějí?), bol som s nimi spokojný a očakával som podobnú kvalitu aj od tejto komédie. Bohužiaľ, balansovanie na hrane sa tentokrát nekonalo a film je takmer kompletne preklopený na stranu trápnosti, čo vcelku zamrzí pri účasti hereckých mien, ktoré mám inak rád. Od úplného odpadu to zachraňuje zopár hlášok a na svoju dobu nebývalé množstvo ženskej nahoty."Žádná ženská není slušná, když to s ní chlap umí!"Za jednu mŕtvu labuť."Co je s tou labutí?" "Uhynula..." "Tak jí dej do vodpisu, Karle."

Ač člověk opovrhující dechovkou, musím říct, že film nebyl zas až tak špatný, jak je zde prezentován. Minimálně proto, že vcelku věrně archivuje mentalitu, způsob života a zábavy lidí na moravské vesnici v průběhu sedmdesátých až osmdesátých let minulého století. Začíná se zostra. Softpornová scéna s mladičkou Paulovou nám hned na úvod filmu vyrazila dech už v osmdesátém třetím roce v letním kině a podruhé taky, když jsem na to koukal po skoro 40-ti letech, už vše zapomenuvše. I když už pochopitelně z jiného důvodu.
Díky "použití" řady dobrých herců a komiků se lze zasmát i dnes. Například "Klobouk" Wimmer a jeho: "Slečno, pojeďte někam do přírody. Třeba na poštu..." Nebylo to prostě o nic horší než Troškovic "Sena". Jenom musí mít člověk možnost přeskakovat ty uřvané hudební pasáže.

Já proti dechovce nic nemám, sice to není hudební žánr, který bych bůhvíjak poslouchal, ale jednou za čas si dechovku rád poslechu a já osobně jezdím jednou ročně na pouť do jedné nejmenované vesnice, kde vlastně nic jiného nehraje a vždycky je to fajn. Doposud jsem ani neměl nic proti Muchnovi - ale to je způsobené tím, že jsem od něj viděl jen Devět kruhů pekla. Únos Moravanky jsem chtěl vidět hlavně kvůli tomu bizarnímu námětu, ale i když jsem čekal opravdu málo, zklamaný jsem dost. Něco jako děj neexistuje (a možná ani něco jako scénář...), celé je to strašně nudné (a to natolik, že bych si radši znova pustil Rabaku než tohle...), písniček je přehršel a časem začnou působit spíš otravně a co se té komediální stránky týče... asi tak dvakrát jsem se pousmál, ale jinak je to těžce nevtipné. Vlastně mě na tom filmu nic nezaujalo, navíc chvílemi (hlavně ze začátku) je to takový chaos, že jsem měl i pocit, že se jedná o nějaké volné pokračování Straky v hrsti... Je to hodně nepovedené, hodně. Ale i tak z toho je cítit jakási snaha o pohodovou komedii a za tu tu jednu hvězdičku dám. Film je to špatný, ale na odpad naštěstí nedosahuje. 1*

Miane Muchno a Karle Štorkáne, co jste provedli lidové hudbě, obdivovatelům Moravanky, že jste museli natočit takovou hudební masochistickou masáž. V základu je tento počin, zdráhám se užit přívlastku "komediální", celkem myšlenkově neotřelý. Tvůrci ovšem evidentně rezignovali na kvalitní realizační přístup. Stačíme se v úvodních sekvencích pokochat povislým poprsím Jany Paulové, představí se amatérská kapela s dechovkovým repertoárem (i playbackem), kterou vedou Poloczek se Sobotou, a Eugen Jegorov snad jako jediný z členů měl co do činění s třímáním hudebních nástrojů v praxi, koneckonců celá herecká parta měla na to popasovat se s celou záležitostí vesele a humorně, což v podstatě činí, jen je v tom drobný hák - pokusy o humor nefungují, děj neexistuje a stěžejní "únos" dostane jen minimální prostor, víceméně v závěru. A navíc celá ta sekvence s únosem dokonale odhalí veškerou slaboduchost díla. Většina scén na sebe moc nenavazuje anebo nedává dobrý smysl. Tak třeba scéna, kdy jde amatérská kapela se svým umem před hudební komisi, jde jí o všechno a zmůže se jen na disharmonickou improvizaci, která pochopitelně schvalovací komisi nepřesvědčí. V příští sekvenci už ale zní jejich venkovní hudební produkce lépe než z hudebního nosiče. Jožka Šmukař, v té době ještě platný zpěvák Moravanky, jistě zúročí letošní udělenou medaili za zásluhy od prezidenta. Kdyby ovšem hlavoun státu viděl tenhle zmatený filmový počin ještě před udílením, medaili by připlácl nejspíš do uměleckého bahna. 4/10

Kdysi jsem Moravanku nesnášel. Ne, že bych ji dnes miloval, ale již ji mohu poslouchat bez poznámek. No. V tomto filmu toho zase tak moc neodzpívala. Ani náhradní kapela nezpívala moc, což taky nějak nevadí. Tedy mně ne. Herci si filmování viditelně užívali. Scénář byl dost křečovitý, ale některé gagy byly dobré. Pan Sobota mohl zahrát více. Jde o ryze odpočinkový snímek, který je těžko hodnotit, protože patří mezi ty slabší, ale zase ty, které mohu klidně jednou za pěl let zase vidět. K hodnocení přidávám plus za pár velmi odvážných záběrů. V komedii, tedy Československé, naprosto nevídaných.