U nás si tykáme, miláčku (2007)

Pořídit si rodinu může být tak snadné. Stačí unést pár lidí a zavřít se s nimi ve vystěhovaném paneláku. Režijní debut německého scenáristy Marca Meyera vychází z absurdní premisy, která se opírá o tradiční mýtus o rodině coby základu štěstí. Jednoho večera krátce před Vánocemi unese čtyřicátník Oliver několik lidí různého věku a zabarikáduje se s nimi v nejvyšším patře opuštěného paneláku ve východní části Berlína. Velmi dobře jim vaří, snaží se o ně pečovat a nikterak jim neubližuje. Pouze po nich chce, aby přijali své role v jím předestřené rodině. Postupem času si nedobrovolní účastníci této neustále krachující hry na pospolitost a harmonii začnou na své vězení zvykat. Současně se ukazuje, že ani jejich reálný život zdaleka není ideální. Bláznivá situace se tak stává katalyzátorem pro jejich osobní problémy a motivací se jim postavit. Prosté, až činoherní vyprávění pro šest postav, jednoho kojence a psa zasazené do několika málo interiérů a jednoho exteriéru uhrane svou nápaditostí a schopností vystihnout lidské charaktery. Výsledkem je nápaditá hříčka, kde na první pohled za vlasy přitažené východisko ústí do zábavné komedie, jež se netradičně dívá na témata rodiny, mezilidských soužití i definice štěstí.