Malá čarodějnice (2018)

Technicky vzato slušně natočený film, ale příběh nemá pohádkovou dynamiku, nýbrž z něj čiší současná idologie tzv. dobroserství. V pohádkách sice často (ne vždy) vítězí dobro nad zlem, ale ne takto slaboduše, vy břídilové. – Dále nevím, proč Blocksberg, název tradičního shromaždiště německých čarodějnic, bylo v titulcích přeložené jako „Petráky“, ačkoli ve filmu se mluvilo o Blocksbergu. Vlastně asi vím. Ve filmu Kladivo na čarodějnice, jehož tvůrci se inspirovali stejnojmenným románem V. Kaplického, který čerpal z nějaké odborné historické studie, jež se opírala o dochované protokoly z výslechů provedených v rámci čarodějnických procesů na Šumpersku, které probíhaly v letech 1678 až 1696, tam všude se hovoří o tom, že tamější čarodějnice se shromažďovaly na místě zvaném Petrovy kameny. V německém filmu to však zní dost blbě, hlavně v té hovorové zkratce (Petráky), na kterou jsem kromě tohoto filmu nikde jinde nenarazil. Tvůrce titulků tomu fakt pomohl!

Německé pohádky se většinou těžko vyrovnávají těm českým, které bývají poetické, něžné, vtipné. Ale Die kliene Hexe je v totmo případě velkou výjímkou. Děj na motivy známého příběhu je vyprávěný s nadhledem, nebojí se tajemství a napětí, nepostrádá útulnost a pohádkovou nadsázku. Vynikajicí je představitelka hlavní role Karoline Herfurth. Není to zcela mladinká holčička, ale dívka, která už ví, po čem touží, za čí má jít: stát se součástí společnosti starých čarodějnic, tedy cechu, jehož posláním je pomáhat potřebným i smutným dětem. Jenže ty staré mrzuté babizny si o sobě myslí, že jsou neochvějně bezchybné a vůbec nepotřebují mezi sebe nějakou mladou, nezkušenou holku, která jejich umění a moci nesahá ani po kotníky. Ve skutečnosti cítí, že právě mladá talentovaná dívka by mohla narušit jejich zaběhnutý „zasmrádlý“ důchodcovský svět. Je to tedy klasický příběh o střetu dvou generací. Malá čarodějnice je ale hravá a vytrvalá, chce jít za svým cílem (být čarodějnicí je přeci její poslání a přirozenost). K tomu jí pomáhá mile ztvárněný havran. Na poměry německých pohádek je film zasazený do divotvorné krajiny divokého lesa, krásně působí její chaloupka s nápaditě vybaveným útulným interiérem. Film má spád, vtáhne diváka do své atmosféry, přitom není nijak podbízivý a nesnaží se jít za každou cenu na ruku divákům, co očekávají jednoduchou pohádku k relaxaci, nebo ji předhodit na tabletu malým potomkům, aby dali klid.

Tohle bylo velmi milé překvapení. Příběh je pohádkově naivní a od začátku značně průhledný, ale díky správné pohádkové atmosféře, hlavní hrdince - castingová volba Karoline Herfurth je naprostá treda do černého, je to krásná žena i s tím umělým nosem a přesně se typově hodí do polohy hodné až naivní čarodějky. Celé je to takové protkané dobrou až hravou atmosférou a myslím, že ve správný čas to dokáže zaumout jak mladého diváka, tak i zkušeného filmového fanouška.

No musím uznat, že to má něco do sebe. Karoline jako malá čarodějnice není sice tak rozpustilá a tam šmakózní jako kreslená podoba od Smetany oživlá hlasem Bohdalky. Je spíš taková německá (čarodějnice nemá výt ani hezká - takže fajn) a ten nosík ji vlastně i sluší a je to stejně takové motovidlo, jako naše klasika. Výprava na pohádku újde a líbí se mi sled čarodějnic. Havran je taky skvělý. Potěší i přirozené vtípky. Asi nejlepší "německá" filmová pohádka. Ale na naši malou rošťandu to nemá.

Milá pohádka vycházející z nám všem známé knihy. Musím přiznat, že se mi to líbilo více než česká kreslená pohádka stejného názvu. Možná to bylo i proto, že Karoline Herfuth byla jako malá (i když pro nás trošku nezvykle dospělá) čarodějnice nesmírně okouzlující :). Dalším plusem bylo, že tam nebyl ten notorický známý a v pohádkách už dost protivný hlas paní Bohdalové...