Trochu života (2025)

Zklamaní. To, co se tváří jako svěží film o mládí, přátelství a poznávání, je docela nudná a nedotažená vztahovka. Laura je divákovi nesympatická, což úplně nevím, zda je tvůrčí zájem. Chválím kameru, jinak nejslabší film nejen letošního Scandi. (Scandi 2026/Atlas)

Autentické. Maličko naivní, ale je to pro mladý a ti na to ještě mají nárok. Přidala bych trochu více děje - na kinový film byl dost řídký.

Krásná exkurze do života mladých lidí a evropských velkoměst. Na tomto filmu je skvělé, jak odráží realitu a jaké věci mladí řeší. A hned jedna z nich je ústředním motivem filmu, který hlavní postavu žene dál. Místo dosažení cíle přichází sebereflexe. Což pro mě bylo nečekané, ale vlastně mi to přijde jako lepší vyústění, než explicitní vyjasnění, co se oné noci stalo. Přestože je film spíše konverzační, otevře mnoho témat, aniž by se příběh dále posunul. A proto musím hodnotit hůře, než by si film zasloužil. [Scandi 2026](21.01.2026)

První půlka filmu Trochu života mě okamžitě vrátila do mých mladých let, kdy jsme s batohem a přes couchsurfing objevovali Evropu. Film skvěle zachytil ten pocit zmatku po totálním blackoutu. Ty palčivé otázky po noci, ze které si nic nepamatujete - a hrdinka filmu se navíc probudí nahá v cizí posteli... ​To, co jsme dřív možná házeli do kolonky „cestovatelský úlet“, je tu ukázáno v pravém světle: jako zneužití. To, co se kdysi přecházelo mávnutím ruky nebo pocitem vlastní trapnosti, dnes už naštěstí umíme pojmenovat. Škoda jen, že po Berlíně příběh ztratil dech a vyústění bylo takové nijaké. Tenhle silný motiv by si zasloužil mnohem údernější konec. ​Je zajímavé sledovat, jak se mění naše vnímání toho, co je ještě „divoká noc“ a co už je za hranou.(21.01.2026)

Jak si nejlépe užít mládí a zároveň lépe poznat svět? Cestování po hlavních městech střední Evropy s přespáváním v domácnostech místních obyvatel zní jako zajímavý nápad. Ale jen do té doby, kdy se člověk neovládne a pod vlivem alkoholu se vyspí s náhodným spolubydlícím. Jak pak může taková slečna, jež má doma partnera, dál fungovat sama se sebou, zvlášť, když si nic nepamatuje? Kam až může člověka dovést snaha vypořádat se s nastalou situací? A nakolik dokáže jeden úlet ovlivnit vztahy v jeho okolí? Tahle oslava mládí ze švédských končin nabízí vcelku zajímavou exkurzi na trase Varšava - Praha (především Žižkov) - Berlín - Paříž. Exkurzi, jež se v podání dvou švédských dívek mění na tak trochu existenciální drama, a to aniž by příběh pozbyl na atraktivitě spjaté právě s hlavním cílem obou hrdinek, tedy procestovat část Evropy a užít si to. Ubíhá to vcelku rychle, bavilo mě to a tak nějak si to plynulo, tu příjemně, tu spíše navážno, ale vždy s takovým milým severským drajvem. Nechyběla láska, sex, výčitky, upřímnost, nadšení i zklamání. A přesně tato pestrost je na filmu tím, čím si mě získal. Není to nijak hluboké, neřeší to v podstatě nic důležitého (pokud divák za důležité nepovažuje malé osobní tragédie mladých lidí) a přesto nemám pocit ztraceného času. Za mě spokojenost. [17.1.2026 - Biograf Kotva České Budějovice - Scandi Fest](18.01.2026)