Tři chlapi na cestách (1973)

SnímekTři chlapi na cestáchz roku 1973 je filmovým zakončením fenoménu, který začal v šedesátých letech jako nesmírně populární televizní seriál. Pro generaci, která v této době vyrůstala, představuje film nostalgický návrat do světa rodiny Potůčků, a i přes dobový nános si uchovává své kouzlo především díky lidovému humoru. Film stojí především na výkonech elitních českých herců. Režisér Oldřich Lipský měl k dispozici sestavu, která dokázala vdechnout život i scénám, jež by jinak působily všedně. Lubomír Lipský (děda Potůček) byl motor celého humoru. Jeho postava je symbolem životního nadhledu a hubatého kutilství. Jan Skopeček (otec Potůček) byl zase skvělý protipól ke svému filmovému otci a synovi. Ladislav Trojan (syn Potůček) doplnil rodinný triumvirát, který diváci milovali už ze seriálu. Dále se ve filmu objevili a svou roli sehráli žárlivá Stella Zázvorková, její manžel Vlastimil Brodský, ambiciózní Karolína Slunéčková, svůdník a řidič autobusu Jiří Krampol, světák Jaroslav Moučka a jeho Zdena Hadrbolcová či poněkud nesmělý Jiří Schmitzer, o něhož usilovala Naďa Konvalinková. Ale těch skvělých herců bylo mnohem více. Snímek je rozdělen na dvě pomyslné roviny, které na dnešního diváka působí odlišně. Úvodní pasáže věnované JZD Tachov nebo Fezku Strakonice jsou silně poplatné své době. Pro někoho jde o otravnou agitku, pro jiného o zajímavý historický dokument doby, ve které se narodil. Jakmile se děj přesune do Karlových Varů, film získává na dynamice. Z8věr pak krátce patřil plzeňskému pivovaru, kde se odehrála poslední scéna. Situační komika, záměny a interakce v lázeňském prostředí jsou tím, co diváka skutečně baví a co z filmu dělá klasickou komedii.Tři chlapi na cestáchjsou filmem dvou tváří. Pokud se dokážete přenést přes dobovou prezentaci úspěchů socialistického zemědělství, zůstane vám poctivá česká veselohra. Suma sumárum,Tři chlapi na cestách ode mne získala tři chalupářské hvězdy ***.

hodně slabá snaha jak ze starého seriálu vymačkat veselou historku o tom, jak se zemědělci v JZD měli skvěle (ne že by místy neměli). Překvapivě slabý scénář i režie Oldřicha Lipského, asi to dělal hodně narychlo. Bratr Lubomír s kníry a fajfkou ve standardní šarčí, oni vlastně všichni hrají jen svoje typy a koukat se na to moc nedá. Hlinomat hraje recepčního a děééééééééééésně komicky mluví německy, taktéž mrckující Marie Rosůlková. Humor je opravdu komunální, ano, je tu pěkná a štíhlá Naďa Konvalinková, Toporný jan Skopeček obíhá Jaroslavu Obermaierovou nejen kvůli mladým telatům, no prostě k popukání. Taky proběhne Krampol, jako figurky na orloji se na moment ukáží Lír, Beyvl, Hrzán, Hašek, Libíček, Lohniský, Effa, Petr štěopánek, Jkana Janěková,  a další. Aby nabyly metry, děda POtůček točí na osmičku a my se na to musíme dívat. Jo a exkurse doi kravína, drůbežárny, cvhovu stříbrných lišek, pivovaru a já nevím kam všude. Hrozný

Toto ma nudilo a nebavilo. Ani vtipné to nebolo. Ladislav Trojan ako syn Jana Skopečka, skutočný vekový rozdiel medzi nimi pár rokov. A Skopeček a Lipský detto...... Sledovať, ako Lipský pobehuje s dymiacou čiapkou na hlave po výrobnej hale, tak to mohlo byť smiešne asi iba v roku 1973. Na druhej strane dnes už nepredstaviteľná propagácia klietkového chovu sliepok, žijúcich na štvrť metri štvorcovom v klietke, alebo ukážka chovu líšok v klietkach 2x1 meter..... to by už dnes neprešlo....... Odpad si to nezaslúži, ale bolo to slabé.....

Každý specifický a kvalitní režisér má film, ve kterém šlápnul vedle. Oldřich Lipský má na svém kontě tuhle rádoby komediální drganskou taškařici. Banda vesnických nýmandů a krav se vydá na výlet po krajích tehdejší socialistické republiky a mezitím se odehrávají jen těžko uvěřitelné situace, které měly být zamýšleny jako humorné, ale ve výsledku jsou trapné až hrůza. Nezachrání to ani parádní herecká elita, naopak je mě za aktéry hanba, že něco takového vůbec zahráli. Starej Potůček alias Lubomír Lipský byl napřesdržku. Když srovnám jiné Oldřicha Lipského filmy, tak bych absolutně nevěřil že to točil on, ale nějaký druhořadý asistent režiséra od dramaturga Ludvíka Tomana. A koukat na to sto minut je opravdu utrpení. Co mě ale opravdu pobavilo, byla vykradená melodie z nějakého dílu Vinnetoua, objevujíc se dvakrát během filmu. Vlastimil Hála byl zřejmě hodně inspirován :).

Mohla to být zajímavá sonda do jednoho normalizačního jara v zemědělském průmyslu podepřeného nechtěně vtipnými budovatelskými vsuvkami typu "zootechnička v JZD již tři dny nejí, nespí a mlčky sleduje jeden bod na zdi, protože má o procento větší úhyn než byl plán."  Bohužel pokud se kdokoli z Lipskejch nedokáže opřít o cizí scénář, výsledkem jsou jejich obvyklé idiotské pokusy o rozpustilý humor a svérázné postavy, u kterých se fakt kroutíte trapností. Lubomír Lipský byl podle mě do konce života panic.