Tichý společník (1988)

Mně se to líbilo. Z toho roku 88 kdy film vznikl už byly cítit pozvolné závany kritiky režimu. Má se člověk ohnout a žít si dobře s požehnáním papalášů? Nebo mít rovná záda a výhody z přátelství s mocnými zapomenout? V období normalizace se touto otázkou asi musel zabývat každý a vždy záleželo na osobní odvaze a charakteru jednotlivce... Tady se už o tom dokonce natočil film. Hlavní hrdina v podání Jirky Schmitzera ale neřeší jen kariérní růst v redakci novin, ale i starosti se synem v rámci rozvedeného manželství a soužití se starým otcem... Všechny postavy byly fajn, nejvíce mi jako tradičně sedl pan Hrušínský v roli fotografa. Ta jeho vnitřní moudrost z něj opravdově sálala a já mu věřil každé slovo. Koho by napadlo v tom roce 88, že nás bude těšit svým herectvím už jen 6 let... Dávám tedy za tři naběračky koktejlu na párty. * * *

Opravdu divné, že film, ve kterém se sejdou Jiří Schmitzer, Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Oldřich Vlach a další páni herci nestojí za nic. Dětští hrdinové jsou dost slabí a nevýrazní, taky oba tímto filmem skončili, i když ta dívenka se mi tehdy docela líbila. V roce 1988 se určitě daly natočit adresnější a lepší filmy, tohle je atmosférou spíše rok sedmesátý, normalizační film. Scénář napsal podle své vlastní knihy Ladislav Langpaul taky napsal scénář k Mysu dobré naděje, ten je ještě horší a to je skutečně normalizační dílo. Tak asi bude problém ve scénáři a režijně nic moc vedení dobrých herců.

Klasická propagandistická falzifikace reálně socialistické skutečnosti aneb Je to červený, kulatý a není to vidět. Co to je? Rajče za rohem.1) Místo kritiky plané žvanění, jehož matný odraz v lokálním plátku vzbudí spoustu rozhorlených reakcí představitelů místního establishmentu. Kritizující jsou zobrazeni svým chováním a projevem tak, aby v divákovi asociovali politickou (tedy nepřípustnou, ne-košer) opozici. Nesmí chybět ani lidský chybující faktor. Nic neřešící konec je příznačný pro dobu perestrojky po česku. Napadá mě dobový vtip: jak se řekne perestrojka slovensky? Prekabátenie.

2) 40letý Jiří Schmitzer (redaktor novin) je podle titulků rovněž autorem rockových skladeb. Ani jsem si nevšiml, že by tam něco takového bylo. Mladý příjemný Tomáš Jánský, věk nezjištěn (jeho syn Filip), byl namluven Janem Klímou, důvod rovněž nezjištěn.

Přišlo mi neuvěřitelné, že v době, kdy se točily filmy typu Bony a klid nebo Kopytem sem, kopytem tam, vznikne něco tak plytkého. Kdyby film vznikl o deset let dříve, pak by snad mohl být označen za "kritický k nešvarům doby", ale v roce 1988? Nejdříve jsem se divil, proč mě ten film v době vzniku zcela minul, v té době jsem měl zkouknuté téměř vše, co v kinech běželo, na konci jsem se už nedivil. To zřejmě do našeho maloměstského kina (raději) vůbec nedorazilo. Klišé na klišé, vše předem čitelné, zcela papírová mluva, zejména těch mladých. Snad jen jeden zajímavý postřeh - "Stavba, to je zákon!" - to pro ty velké stavby platí dodnes.

Zasraný fousy od kdečeho jsou nosným tématem tohoto filmu. Jinak nic, nic, nic….