The Way Things Go (1987)

Velkolepá obrazová deterministická symfonie, zachycující syrovou, neúčastnou kamerou nezadržitelně se propadající zlomky civilizace v artisticky rafinovaných řetězcích, a nechávající se v němém předestření marných vzletů, vzplanutí a výbuchů zrcadlit divákovu tvář, jejíž počáteční úžas postupně vystřídají zvyk, únava, chlad – i vlastní pád. Dnes (a možná stejně jako kdykoliv jindy) by tento snímek obstál jako přesnější večerní televizní noviny. Untergang.

Tato instalace švýcarských umělců vychází z jejich dřívějších fotografických sérií s názvem Tiché odpoledne (Stiller Nachmittag), při kterých vytvářeli asambláže z věcí denní potřeby (např.zde). Jelikož je fotili často těsně před zborcením, napadlo je využít této energie a vytvořit série na sebe reagujících procesů, které jsou vždy spouštěčem dalšího. Opravdu je třeba hovořit o sériích, protože i když se film tváří jako jdoucí nepřerušeně, lze vysledovat mnoho střihů a prolínaček, takže se jedná spíše o poskládané části. To filmu však neubírá na působivosti. Autoři velmi zajímavě pracují s fyzikálními a chemickými zákony a reakcemi a vzniklou energií uvádí do pohybu další "tovární" strukturu. V případě struktur využívajících ohňových a světelných efektů vytvořili také zajímavou vizuální podívanou. Vše funguje na principu tzv. Rube Goldbergovy mašiny, vynálezu amerického komiksového kreslíře Rube Goldberga. Po letech využili stejného principu např. tvůrci reklamy pro Hondu (Honda: Cog) nebo videoklipu skupiny OK Go (This Shall Too Pass).

Půlhodinová hračičkárna kaskádového postupu věcí, kde jedna se na druhou kutálí, padá, točí se, stéká, hoří, vybuchuje.(50%)

Geniální instalace postavená na kaskádovém efektu a velmi dobrých znalostech chemie - fyziky. Absurdní se stává skutečným, věci ožívají více či méně dynamickými reakcemi mezi sebou. Vedle tohoto působí jakákoliv gigantická skulptura z domina jako nevinná hračka.