The Ghoul (1933)

Kousky z třicátých let patří bohužel k mým dosud příliš neprobádaným oblastem a tak samozřejmě není od věci, to alespoň částečně napravit. Když tento film před časem běžel na ČT2, unikl sice mé pozornosti – ale naštěstí se mi ho podařilo získat „jiným způsobem“ do své filmotéky. Boris Karloff patřil mezi velké ikony hororového žánru a já už měl tu čest, vidět několik jeho filmů, takže jsem neočekával žádné velké zklamání. Je však potřeba říci, že tento kousek je hodně zvláštní a rozhodně nepatří mezi ty TOP v jeho kariéře. Je to však dáno i slabším scénářem, který asi mnoho lidí (hlavně mladší generaci) nenadchne. Přece jenom to bylo dáno především dobou vzniku, nebo lépe řečeno způsobem, jakým byl film natočený. Začátek má totiž sice slibnou atmosféru (ponurý dům, znetvořený profesor), ale poté valná většina děje připomíná spíše kriminální zápletku, než horor. Ten je zde obsáhlý jen velmi okrajově a ani tak neočekávejte žádné nervy drásající momenty. Což někoho může po velmi krátké době začít nudit – dialogy zde totiž nejsou zrovna moc záživné. Co se hereckých výkonů týká, tak ani ty bych nepovažoval za mistrovská díla, ale v rámci snesitelnosti se to dalo přežít (jen postava Kaney mi lezla pěkně na nervy). Nicméně já přeci jenom očekával od toho něco více, než průměrnou detektivní zápletku s kapkou toho hororu. Byla to docela škoda, protože maskéři odvedli slušnou práci a Boris Karloff nevypadal vůbec špatně. 50%

„The Ghoul“ je pro mě na svou dobu průměr. V současné době se jedná o horor, který už prostě nemůže fungovat. Nikoli jen proto, že neobsahuje hororové scény, ale i proto, že je dějově velmi plytký a nedovede diváka ničím překvapit. Příběh se pak dokonce jeví i natahovaný. Ale vzhledem ke kontextu tehdejší doby považuji snímek ještě relativně za ucházející.

Začátek byl jak z partesu: tajuplná atmosféra, posvátný klenot, který všichni chtějí, a umírající Karloff. Úvodních 15 minut nemělo jedinou chybičku a já si říkal, že zdejších 55 procent je těžce mimo. Jenže se smrtí Karloffa na strašlivě dlouho umírá i nějaký dramatický náboj. Než se profesor Morlant vrátí mezi živé jako ghúl (jak průhledná verze Mumie!), uteče 40 minut, kdy se každý vykecává víc jak v dílech Woodyho Allena a nic se neděje. Ale ani poté se to moc nezlepší: trošku jo, ale opravdu ne o moc, celé to táhne (nepřekvapivě) pouze Karloff, jehož ghúl je kombinací mumie a Frankensteinova monstra. A je využitý proklatě málo. Škoda škoda, kulisy, dekorace, atmosféra, všechno bylo, jak být mělo. Jenže chyběl nosný příběh.

Rok potom, čo sa v Amerike začali zaoberaťzombie tématikou a voodoo rituálmi, prichádzajú Angličania hneď s dvoma snímkami z tohto nemŕtveho sveta.The Scotland Yard Mysterya The Ghoul, v ktorom sa Boris Karloff prevtelil do znetvoreného muža, ktorý umiera. Veriac na okultistickú pomoc egyptských bohov verí, že sa dokáže vrátiť zo záhrobia za pomoci Anubisovho amuletu. Dá sa povedať, že ide o jeden z úvodných snímkov do zombie tématiky a v dnešnej dobe môže pôsobiť nudne. Nič to však nemení na tom, že to nie je natočené vôbec zle. Karloff svojich 15 minút vo filme hraje viac ako obstojne a záverečná krimi zápletka, kedy chce každý zo zúčastnených dosiahnuť vzácny amulet je skvelá a miestami vtipná.

Sklamanie! Snímok nemá poriadny príbeh, nemá poriadnu atmosféru, v podstate je až priveľmi nudný. Dej sa neposúva dopredu pretože postavy veľa rečnia medzi sebou a predtým sa schádzajú a tej časti filmu prakticky ani nerozumiem.