Island of Lost Souls (1932)

Z Ostrova ztracených duší se překvapivě vyklubal Ostrov doktora Moreaua. A nemůžu si pomoc, ale nestrhlo mě to, na vině je určitě rok vzniku i způsob natočení. Zatímco nové verze byly dobrodružné sci-fi s bohatou výpravou, tohle je ukecaný, v kulisách natočený, do temnoty ponořený horor, kde se něco děje až v posledních deseti minutách. A i tady samozřejmě kamera důstojně odvrací tvář od čehokoliv zajímavého. K tomu nevýrazný hrdina, IMHO ohyzdná "kráska" z džungle, béčkově ďábelský Laughton s bradkou jako Moreau a spousta zbytečných až otravných scén. Masky byly pěkné, ale utopené v temnotě a finální zúčtování krásné, ale kratičké. Nenudil jsem se, ale víc jak 3* to nebude.

Island of Lost Souls je absolutní klasika hororového žánru, silný nadčasový film. Maskéři a celý štáb odvedli skvělou práci, na tu dobu působí film realisticky, každá bytost vypadá naprosto unikátně, což filmu dodává syrovou a znepokojující atmosféru. Pro mě zážitek a další film, který se mi vryje do paměti!

Po delší době jsem se pustil do další staré černobílé klasiky – Island of Lost Souls. Film má opět poměrně jednoduchý děj, krátkou délku, herci občas přehrávají a postavy jsou jen lehce načrtnuté. Divák má hned jasno, kdo je dobrý, kdo zlý a kdo šílený. Moc napětí a překvapení se tak nekoná. Bohužel film má i slabší atmosféru, kdy mně chyběla výraznější hudba. Masky dokázaly pravděpodobně ve své době diváka zaujmout více než dnes, je na nich přeci jen těch devadesát let vidět. Film se snažím hodnotit v kontextu jeho doby. Z let 1931 až 1941 jsem viděl například Zrůdy, přímo od Wellse Neviditelného muže, dále třeba Frankensteina a Vlkodlaka a všechny filmy mi přišly atmosférou lepší. Možná jen tím morálním poselstvím, že hraní si na Boha nebude tou pravou cestou, je něčím lehce výš. Jsem rád, že jsem Island of Lost Souls viděl, ale jako doporučení na podobný typ filmu bych volil spíše ty výše napsané filmy. Na různé další předělávky se dívat nehodlám. Dle zdejších hodnocení to ani za to nestojí.

Mladý muž se po roztržce s kapitánem lodi dostává na tajuplný ostrov, kde žije Dr. Moreau s asistentem a podivnými divokými obyvateli. Mladík je pragmatický, a tak ani na chvilku nekomentuje to, co vidí, což doktorovi dodá odvahu se pochlubit se svými experimenty na zvířatech. Jeho nejpovedenějším exemplářem je mladá dívka, kterou chce svému hostovi dohodit. Na cestě je však záchrana v podobě jeho snoubenky, pro kterou se bude muset odhodlat doktora porazit. Slušná akce, zajímavé téma a sympatický hlavní hrdina.

Nedivím se, že Wellse filmové ztvárnění jeho románu neuspokojilo - jenže co od Hollywoodu čekal? Na druhou stranu má Kentonův kříženec dobrodružného thrilleru a horroru (o nechtěné veselohře nemluvě) nadprůměrnou formální úroveň, do značné míry zásluhou skvělého Karla Strusse. Přidávám hrst vyčtených postřehů a drbů: Jednou z titulních "ztracených duší" je vlastně i hlavní postava conradovského kolonizátora, už svojí pletí děcka povzneseného nad jeho chlupaté oběti. Chicagská zdravotní sestra, později modelka a rozhlasová a divadelní herečka Kathleen Burkeová byla do role "panteří ženy" Loty (v knižní předloze předvídatelně nepřítomné) vybrána z šedesáti tisíc uchazeček. Leckde bylo promítání filmu zakázáno, například ve Velké Británii až do roku 1958. Té části veřejnosti, které se dílo zdálo "proti přírodě", Laughtonova manželka a ne náhodou báječná představitelka Frankensteinovy nevěsty po anglicku i po svém vzkázala: "To je i myšák Mickey."