Mystery of the Wax Museum (1933)

Geniální sochař zůstává po požáru svého muzea popálený a neschopný znovu tvořit. A tak vytváří jeho kopii novou metodou, která je poměrně děsivá. Fay Wray jako kráska, kterou chce sochař získat a Glenda Farrell jako nebojácná reportérka. The Mystery of the Wax Museum je dílem detektivka, romantika a taky má trochu hororu, což nakonec není úplně špatné.

O něco slabší a přirozeně méně odvážnější než remake z 50. let, kde navíc exceluje V. Price. Přesto se jedná o slušný horor, kdy nejpůsobivějšími scénami je požár muzea a poslední čtvrtina snímku, kdy jde o život. Cesta do podzemní laboratoře je zajímavě nasvícena, a tak některé obrazy připomenou Kabinet doktora Caligariho se záměrně deformovanou perspektivou. O zábavu se stará ječící novinářka, která je jak slon v porcelánu. Vtipné je setkání s žábou ve sklepě. Restaurovaná kopie, na níž se podílel G. Lucas, má brilantní obraz. Barvy pak připomenou dobové kolorované pohlednice, a vyvolávají tak dojem starší doby, časů gotických románů. 3,5*

Voskový horor v toku času.¬        

Povídka (novela?) ve své době úspěšného amerického scénáristy z New Jersey Charlese Beldena o muzeu voskových figurín byla zfilmována třikrát.¬                

Filmový přepis z r. 1933 zrežíroval pod názvemMystery of the Wax Museummaďarský Američan Michael Curtiz, tento počin odpovídá průměrné kvalitě snímků té doby a není ničím překvapivý, lze také říci, že možnosti skryté v námětu z daleka plně nevyužil.¬                

O dvacet roků později následovalHouse of Waxv režii rakouského Američana André de Totha, který se původního filmového přepisu držel téměř do slova, při čemž jako jedinou přidanou hodnotu k filmovému přepisu z r. 1933 můžeme vytknouti magickou postavu "gotického" herce Vincenta Priceho v hlavní úloze. (Vedlejší postavu, pomocníka, hraje známý "westernový" herec Charles Bronson, kterému bylo v době natáčení něco přes třicet roků; jeho proměna od této doby do doby natáčení westernu 'Tenkrát na západě' je téměř neuvěřitelná.)¬                

Posledním přepisem jeHouse of Wax z r. 2005režírovaný Španělem Jaumem Collet-Serrou (známým nejspíše ve spojitosti s hororovým dramatem 'Orphan' z r. 2009). Tento přepis má společné s původní předlohou Beldenovou pouze voskové figuríny. Provedení odpovídá zcela současnému hororu "po španělsku" plus komerčně pojatým scénářům současnosti, z čehož vznikla poněkud nesourodá záležitost: chabý scénář je držen vysokou invencí režisérovou na úrovni slušné podívané.¬                

Můj soud v obecné rovině o kvalitě jednotlivých zpracování Beldenovy povídky zní "kvalita přibližně stejná u všech tří zpracování, vždy slušný průměr". K nízkému hodnocení přepisu z r. 2005 nepřihlížím, považuji jej za nepřiměřeně odsuzující, neboť chabý scénář je vyvážen viditelně "hororovějším" zpracováním oproti starším přepisům.

Zdaleka nesdílím nadšení z Technicoloru, být film černobílý, dojem by byl daleko lepší. Je sice hezké vidět, jak vypadala moje milovaná Fay Wrayová v barvě, ale je to za cenu neatmosférického ukecaného thrilleru s několika hodně protivnými postavami. Úvodní požár v muzeu slibuje parádní podívanou, obsazení také, závěr je vynikající a znetvořený Lionel Atwill okouzlující, přesto to celkově moc nefunguje, příběh jen klouže po povrchu a všichni neustále a příliš mnoho žvaní. Moc bych chtěl dát víc, moc, posledních patnáct minut si zaslouží plný počet, ale předcházející hodina je prostě slabá.

Člověk by neřekl, že i více jak po 70 letech dokáže film tak hodně upoutat a děsit zároveň. Důkazem jest to, že jednou v neděli dopoledne se naše rodina chystala na nějakou návštěvu, pustili sme si tv jako kulisu a skončilo to tak, že na návštěvu sme dorazili s více jak hodinovým zpožděním...Zdařilý filmový počin.