Tár (2022)

Skoro 3 hodiny sledovať film o dirigentke je neskutočne náročné (kvôli pomalému tempu a dlhým dialógom). Život hlavnej predstaviteľky je dirigovať, spať, chodiť behať a sem tam niekoho sexuálne obťažovať (ale to len údajne, keďže nič z toho neuvidíme). Len v posledných 20 minútach zo 158 sa riešia obvinenia a hlavná predstaviteľka sa mentálne zrúti. Na konci už bude dirigovať niekde v Thajsku či kde. Na druhej strane, veľkým plusom sú herecké výkony odCate, réžia a celková technická práca s filmom. Ak mám byť úprimný, netuším, koľko percent mám dať filmu, skôr niekde v rozmedzí od 50 do 60 %.

Stylově perfektní ztvárnění způsobu, jímž uvažuje typický groomer a sexuální násilník, pro nějž jeho vlastní činy nemají obsah a relevanci, a tak do narativu zasahují pouze formou vágních rušivých vstupů někde na okraj a Poeova zrádného srdce. Je to dokonce natolik věrné ztvárnění, že Tár se chytla do stejné pasti jako Klub rváčů nebo Kult hákového kříže, a tak teď po světě pobíhá standardní partička hovádek ve shodě s protagonistkou přesvědčených, že ten film není o Bambini di Praga, von je prosím pěkně vo muh CaNCeL cUlTUrE.

Stopáž je možná až moc dlouhá, ale drama je to výborné. Taky to stoprocentně není pro každého. Shrnutí, svět klasické hudby, života, závisti a slávy, která vás může pohltit. Hlavní postavou je slavná dirigentka Lidia, která podle mě trpí narcistickou poruchou nebo tak, je to o jejím životě a o tom co na ní vyplave za věci během doby. Celý film je hodně intelektuálně pojat a pomalu to graduje. Co jsem ocenila, tak důslednost v detailech, třeba jak zvuky kolem ovlivňují člověka - hudebníka a celkově to nepřímé schované rozebírání psychiky. Dala bych 3-4* .

V mnoha ohledech výborná filmařina a herectví a pomalé tempo prvních tří čtvrtin stopáže slibuje vyvrcholení, kde všechny rozehrané nitky do sebe zapadnou. No... nezapadnou. Zůstává z toho sice filmový zážitek z těch prvních tří čtvrtin, které za to stojí, ale bylo by asi lepší v tom momentě to ustřihnout a dát tam přes obraz titulku: „Už nevíme co s tím dál a tak raději v nejlepším skončíme.“ A nebo to natáhnout ještě o půl hodinu a dodělat to pořádně. Jako celek se to v závěru rozpadne, psychologie Lydie nesedí, film toho divákovi naslibuje... a pak nic. Filmově sice podmanivé, ale jako celek nedotažené.

Precízne štruktúrovaná charakterová štúdia. Field predstavuje množstvo detailov a charakterov, ktoré sa točia okolo hlavnej postavy. Spočiatku sa zdá, že dejové línie sú nesúrodé, ale s pribúdajúcou dĺžkou sa postupne zlievajú do jednej hlavnej a zameranie sa zaostruje. Rôzne maličkosti a detaily sa stávajú relevantnými a dávajú zmysel. Režírované s odstupom, veľmi chladné, miestami až príliš a vtedy spadá do stereotypov. 3,5*.