Takový je můj život (1966)

Tentokrát nás VRK vzalo do drsné Skandinávie za mladým chlapcem, který je nucen ještě coby náctiletý odejít od rodiny a začít vydělávat sám na sebe. Během své cesty Olof vystřídá řadu zaměstnání, mnohdy opravdu fyzicky náročných, je svědkem několika úmrtí svých spolupracovníků, je ponižován nadřízenými i parťáky, začnou se mu líbit holky i chlast a až příliš rychle dospěje…Filmy trvající déle jak 2 hodiny mi vždycky nahánějí hrůzu ještě před samotným spuštěním. Většinou totiž nedokáží udržet mou pozornost po celou dobu a občas si je musím pustit na vícekrát. Tady jsem to sice vydržel na jeden zátah, ale nějak závratně mě to neoslovilo. Dramatických chvilek je tu na můj vkus málo, hodně se tu za to kecá o všem možném i nemožném, nicméně hlavní hrdina si získal mou pozornost tím vším, co si musel prožít. Objeví se tu hned několik známých tváří a záběry na drsnou severskou krajinu mě okouzlili asi nejvíce.

Musím přiznat, že obecně neoblibuji formát dospívání na pozadí historických událostí, protože z valné části si stárnoucí režisér řeší vzpomínky na první lásky, první sex, práci a pak někdo umře, třeba ta první láska nebo rodič, ale život jde dál, ačkoliv v zákopech se pořád bojuje či tak podobně... A někdy jde jen o řadu nechutných scén jako v Nabarveném ptáčeti, jindy pouze sled sexuálních scén, prostě podle nátury a vzpomínek (případně tužeb) rejžy. Podle tohoto filmu existuje v životě jen práce a smrt. Nikde nic veselého, milého, hezkého. Všichni umřeli, nebo umřou. V první hodině, jakmile dělal v nějaké nové práci, hnedle jsem si říkal, kdy někdo vyletí do vzduchu nebo si ruku uřízne, zavalí ho klády či tak něco. Depka. Co osm minut, to jedna tragická smrt. Pak se přejde od tvrdé práce k planému filozofování a od planého filozofování k politice a komunismu - ale ráj možná bude nakonec v USA. Navíc ten kluk byl ve své podstatě parchant - což víme už od té úvodní scény v lese - a sledovat nesympatického hrdinu tolik desítek minut je utrpení. (Budu se opakovat, ale zlaté Vonnegutovo pravidlo.) Pardon, ale ani jedno z těch nadhozených témat mne nebralo. Ale jinak kamera super, lokace, krajina, moc hezké, to klobouk dolů. Jen škoda, že Max von Sydow se v podstatě jen mihne.

Režisér Troller dokázal film obohatit o mnoho úměleckých nápadů jako je náhlý flashback v barvě se sépiovým vizuálem, koláž projížděk Olofa na kole s dívčí kolegyní, stopování jednotlivých záběrů nebo kamerové nápady, kdy například zprvu zhora stolu vidíme boty a až pak obličeje postav. Uznání si tedy  zaslouží  nejenom zobrazení starých časů, kdy lidé uchvátily první filmy, ale z dnešního pohledu už také samotná starosvětská poctivá filmařina, kvůli které se mi nechce jít pod tři hvězdy. Protože jinak je to v podstat obyčejná sociální balada natáhnutá do skoro tříhodinového (!) filmu se stoprocentně realistickým hrdinou, který se celou dobu tváří stejně. Filmy, které na velkém prostoru zobrazují život jedné postavy, mohou být zajímavé, tady toho Olof vyzkoušet fakt hodně, ale zároveň jsem si  k němu nevytvořil žádný vztah.Viděno v rámci Virtuálního retro kina Willyho Kufalta

Natočené to má Troell úžasně a s nejedním dobrým filmařským nápadem, ale popravdě jsem od těch tří hodin čekal víc, než jen prosté zobrazení protloukání se životem jednoho kluka. Ano, vypovídá i o pracovních poměrech na začátku 20.století ve Švédsku a ten obecný sociálně-kritický ráz tam je dost znát, ale od tříhodinového filmu čekám prostě víc, nehledě na to, že tyhle další vrstvy by z příběhu plynuly tak jako tak. A věnovat se víc než jedné postavě by se u něčeho takového mělo automaticky, nebo aspoň pořádně věnovat té ústřední - proč ten kluk opustil rodinné zázemí a šel hned makat jsem odtušil, ale nedá se říct, že pochopil. A ani pak se nedá říct, že by se tu Troell snažil víc vykreslit jeho charakter, prostě ho nechal procházet různými pracemi a místy a hotovo. Nejlíp je na tom zobrazené, jak toho kluka ovlivňovalo a formovalo okolí, což se pochopitelně odrazí v závěru, ale ani to mě tolik nenadchlo, abych na základě toho dal vyšší hodnocení. Mimo formu se mi aspoň ještě líbil ten "cestovatelský" formát - od místa k místu, od jedné práce k druhé; být to road movie, získalo by si mě to víc. A málem bych zapomněl zmínit scény z kina ukazující jak krásu a nefalšovaný divácký úžas z němých filmů, tak i scény z práce, která by mi byla ze všech zde prezentovaných určitě nejpříjemnější :-) Takhle jen vnímám určité kvality, ale nechává mě to poněkud chladným. Podobně jsem ale vnímal i následující Troellův film Ten musí z kola ven, který mi přišel podobně nedostatečně propracovaný, ale byl na tom líp, než tohle, takže určité zlepšení za tu dobu udělal. A s tímhle faktem se někdy podívám i na Vystěhovalce, které už mám v plánu dlouho a neustále je odkládám kvůli jejich stopáži. Silné 3*

Troell není jen výborný režisér, ale i kameraman, což je ohromná výhoda. Tím pádem hodně spoléhá na vyprávění obrazem, a to mám ráda. Jeho kamera střídá různé nálady, každý záběr je výtvarně promyšlený, a to ve všech momentech. Natočil sice sociální drama, ale dívá se na tehdejší dobu pohledem svého nezkušeného mladičkého hrdiny, který bere život takový, jaký je a dokáže se z něho radovat. A i když mě poslední část bavila méně (protože když se řeší politika, tak na poetiku už nezbývá prostor), tak uznávám, že k celkovému obrazu té doby a k vývoji hlavní postavy i to prostě patří.