Bum! (1977)

Byly tam chvíle, kde mě to prolínání reality a snů vyloženě fascinovalo a říkal jsem si, jak geniální film by z toho mohl být. Žel mě to ale nechytlo tolik, abych se v psyché protagonisty chtěl detailně pitvat, takže jsem se chvílemi ztrácel v tom, kdy sleduju sny, kdy realitu a kdy teoreticky jiné časové období ze života Hindera, které ještě teoretičtěji mohlo zobrazovat třeba život jeho otce... A nebo jsem si v tom jen chvílemi hledal něco příliš složitého a přitom je ten správný klíč k mnohem prostšímu zámku. Tak jako tak mi v plném uchvácení bránil právě charakter protagonisty, který mě nechával dost lhostejným. Prostě taková krize středního věku, možná i tvůrčí (chápej nenaplněné ambice), zobrazená skrze všechny jeho vztahy, které často končily špatně, jelikož se je Hinder bál pořádně navázat - a zpětně toho litoval. Nakolik tohle sebeutápění ve vlastních vzpomínkách a fantazii psychologické bylo, nemůžu žel říct, že by mě jakkoli zajímalo. Nakolik je fascinujícím způsobem až výtvarně komponované a chytře natočené i sestříhané. Osobně mě až překvapilo, jak moc vizuální to byl zážitek, jelikož od Troella jsem zvyklý spíš na strohost, propracovaný realistický minimalismus a výraznější formální experimentování jsem u něj mockrát neviděl, nanejvýš v rovině montáží při scénách dělnických prací vTakový je můj život. Na vyšší hodnocení než poctivé tři hvězdy (které si to oprávněně zaslouží) to teď nevidím, ale pokud to někdy uvidím znova, tak možná přehodnotím. 3*(27.07.2025)

Švédský režisér Jan Troell mě uchvátil mj. už svou krátkou prvotinouZastávka v bažiněi následným velkolepým mnohavrstvým dramatemTakový je můj život... a tentokrát i zcela odlišným filmem s originální barevnou kamerou. Troellovo osobité filmařské umění s kapkou vypravěčského experimentu se tady na plátně krásně snoubí s uměním výtvarným a hudebním. Malované obrazy i pečlivě stylizované kamerové záběry promlouvají v tomto málomluvném dramatu nejednou úplně samy za sebe a pomáhají jako v oné puzzlové skladačke dotvářet výslední portrét složité psychologie hlavní postavy, kolísající na plátně mezi snem a skutečností, kde skoro každá scéna má svůj význam a místo. Podobně nekonvenčně pojaté psychologické drama, kde se pocit trpké osobní krizy ústřední postavy dohromady mísí s uměleckou fascinací a navíc leckdy i dávkou černého humoru, jsem snad ještě neviděl a úplně mě po všech stránkách odrovnalo. Navrch ještě musím říct, že jsem na chvíli nečekaně našel zalíbení i v experimentální hudbě. A když si vyčtu všechny hlavní klady, nemohu je jinak završit, než Håkanem Sernerem v hlavní roli, který hraje často pouhým pohledem i jinými detaily pomalu za hranici možného. Co zbývá? Vylít tak 5 plných sklenek chlastu do akvária...[90%](19.06.2021)

ocenenia :MFF Cannes 1977 -Nominácia na 1. cenu(21.01.2013)

Zlatá Palma - výběr(21.12.2005)