Svatba (2021)

Jj, ve vypjatý době, jsou lidi schopní strašnejch věcí. Poláci se tady nebáli podívat do zrcadla a otevřít starý rány.  Ten kontrast mezi svatbou, chlastem, zábavou a minulostí, která měla strašit, na mě teda působil někdy až rušivě. No, režisér se jednoduše vykašlal na eleganci a umlátil to tématem.

CSFD sice žánrově řadí Svatbu mezi dramata, mnohem víc ji ale považuji za satiru a audiovizuální hanopis na účet polských národovců ztělesněných bratry Kaczynskými a jejich stranou Právo a spravedlnost. Smarzowski, znepokojený sílícím vlivem katolické církve, zákazem potratů a nacionalistickou rétorikou, se  vrátil k námětu, který kdysi ve stejnojmenné komedii zpracoval, jen se tentokrát od kritiky obecných nešvarů přesunul k výrazně politické látce. Kdo zná jeho tvorbu, ví, že se si nebere servítky a jde až na dřeň. Je expresívní, ostře kritický, neváhá používat nadsázku a nezatěžuje se tvorbou komplikovaných alegorií. Prostřednictvím  flashbacků se vrací až do 30. let minulého století, kdy se polská společnost vymezovala proti židům a dává najevo, že terče a metody se sice mění, podstata ve formě bigotnosti, šovinismu, rasismu a xenofobie zůstává stejná. Smarzovski nepřetržitě diváka bombarduje obrazy mravního úpadku a společenského zmaru, je sarkastický, řeže do těch nejcitlivějších míst společenského vědomí. Vzhledem k častému střídání časových rovin, lokací a postav to režisér divákovi (zvlášť pokud není důvěrně obeznámen s polskou historií) příliš neusnadňuje, já se ale v jeho světě cítil jako ryba ve vodě. Pro mě představuje Smarzovski nejvýraznější postavu polské kinematografie, dosud mě žádným filmem nezklamal. Navíc mám slabost pro jeho dvorní herečku Michalinu Labacz. Celkový dojem: 90%.

Polskou kinematografii nějak výrazně nesleduju, ale i mě je jasné, že Poláci sami sobě dokážou naložit mnohem víc, než třeba my (a ne, opravdu nejde jen o Pelíšky). Už po zhlédnutí Corpus Christi jsem uznale kýval hlavou, ale na to, co mě čekalo při sledování Svatby, jsem nebyl ani zdaleka připraven. Syrová, hutná, nekompromisní, herecky vytříbená a formálně neuvěřitelná střelba do vlastních řad, a to doslova. Ke konci čím dál víc hrůzný snímek o tom, kdy se lidství téměř vytratí, se mi opravdu hodně vryl pod kůži. Jedině poněkud složitější formální hrátky a lehké natahování poslední třetiny mi trochu vadilo, jinak ale volám bravo!! 90%.

Nemilosrdný pohled na složitou polskou minulost a neméně rozporuplnou současnost. Oč je to pro Poláky jistě pohled nepříjemnější, o to může být na druhou stranu očistnější. Pravda většinou nehladí nikoho po srsti, ale skutečné umění bez ní nemůže existovat. Na něco takového se bohužel současná česká kinematografie nezmůže. Polákům můžeme jejich odvážné tvůrce jen závidět.

"Malá židovka Hajka, prodávala vajka."Tahle veselka je smutná a xenofobní. Polsko má i po mnoha desetiletí stejnou tvář. Pro mě někdy hodně časté až otravné dvě dějové linie, které se snaží propojit ale jsou nekompaktní. Z obou se dalo vytěžit víc. V jedné zadlužený svatební otec v nesnázích a ve druhé muž, který se zamiloval do židovky a chce ji zachránit. Srovnávat pogrom a současnost se mi zá teda přes čáru. No a jak to s tou veselkou vlastně dopadlo?6/10