Suvenýr: část II (2021)

Tenhle film dává smysl hodnotit pouze v rámci celého diptychu, životní příběh plynule navazuje, protože čas zkrátka neúprosně běží, ale mění se úhly pohledu a reflexe prožitého iniciačního životního dramatu, což jde ruku v ruce s tím, jak se mění vztah studující filmařky a jejích kolegů k filmovému médiu a autoritám během procesu natáčení. J. se tak skrze komplikovaný a nejistý proces natáčení absolventského filmu chtě nechtě dostává k novým pohledům na svůj drasticky ukončený nerovný milostný vztah, který byl založený na věkové, mocenské i narativní převaze jejího charismatického, ale nespolehlivého partnera, a postupně se osvobozuje a vyzrává. I proto v tomhle filmu ani tak nespatřuji žádnou tribute, poctu mistrům a kánonu, jako spíše osvobození se od nich stejně jako od Anthonyho narativu a vlády k vlastnímu uvolnění a sebepřijetí. *** Odbočeno: Chvílemi je reflexe a interpersonální propojení skrze kolegy, kteří hrají její postavu a postavu jejího milence, tak průvratná, že mi nebylo lze nemyslet i naInland Empire. *~(22.09.2023)

Práve som pozrel druhú časť a nedá mi neporovnať s nedávno videným Bardom. Táto časť naplno kooperuje s prvým dielom. Suvenír je v tomto prípade spomienka na deštruktívny vzťah a snaha vysporiadať sa s tým, čo po sebe zanechal. A keďže hlavná hrdinka študuje na filmovej škole, tak film ako prostriedok očisty nemôže v tomto prípade chýbať. A tak sa dostávame na hranicu metafilmu a inscenácie vlastného života. Tentoraz takmer bez metafor, ale podobne ako vo filme Bardo sa nachádzame medzi intelektuálmi, čo chcú zmeniť svet. Hogg točí s úprimnosťou a nefalšovanou precíznosťou. Hrá si s divákom, je útržkovitá a predsa podáva presný obraz vnútorného sveta postáv. V tom je silná. Nebyť prvej časti, nefungovalo by to. A hoci aj tu mám niekoľko výhrad( projekcia filmu plná metafor a symbolizmu a naťahované finále), v konečnom dôsledku som bol spokojný. Honor hrá perfektne. Ayoadeovi táto super intelektuálna, šovinistická a arogantná póza neuveriteľne svedčí.(23.12.2022)

Děj navazuje na první díl....Julie odpočívá u rodičů, silně ji zasáhla smrt jejího (feťáckého) partnera, na němž úplně visela. Pak se vzchopí a začíná pracovat na absolventském filmu, k tomu třídí fakta pro svou pečlivě konstruovanou fikci. Po předložení nezralého scénáře škola na film peníze odmítla poskytnout, a tak požádá o 10.000 liber matku. Složitě a plná nejistoty natáčí film, dočká se slavnostního uvedení a nakonec se studenty, kteří na filmu participovali, oslavuje. /Film je anglosaskou kritikou hodnocen ještě výš než první díl-já si to však nemyslím, je to uděláno profesionálně perfektně, ale příběh je rozbitý, rozkouskovaný, příliš osobní, analytický).(08.11.2021)