Unrelated (2007)

Jsem velkou příznivkyní suverénní a jedinečné tvorby Joanny Hogg (viz např. moje reflexe jejích filmů:Archipelago,Exhibition,Suvenýr). Jsem nadšená z toho, jak skrze observaci všednodenní reality různorodých postav a prostředí dokáže pokaždé vyhmátnout lidskou existencialitu a všechno klíčové, co ji v daných situacích určuje a spoluurčuje. *** Unrelated je snímkem o vztahování se a patření - a o vztahování se a nepatření. To, že k někomu, někam patříme, anebo třeba naopak nikdy patřit nebudeme, jsou mnohdy danosti, jež nelze změnit (například pokud jde o vrstevnictví nebo o rodinnou příbuznost), k nimž je ale nutné se nějak vztahovat. *** Skvěle odpozorovaná, zahraná a natočená civilní atmosféra, v níž se skrytě, v náznacích, odehrávají malá i velká dramata našich jednotlivých i provázaných osudů, se tu zaměřuje na téma časovosti lidských životů a našich rolí v různých životních obdobích a na problematičnost přijetí - jak našich rolí, tak jejich časovosti. A na téma naší odpovědnosti a loajality vůči sobě i druhým v celém tom propletenci. *** Fascinující je i stavba snímku - celou dobu si díky proměnlivé tenzi mezi všemi postavami a přirozeností vývoje dění dovede udržet pozornost, přičemž teprve v závěru odhalí úhelný kámen a perspektivu, z níž se Anninu chování může dostat nejen pochopení, ale i účasti. *** A jeden bonusový postřeh: dovolím si "Unrelated" vztáhnout k jinému snímku, s nímž by se mi líbilo vidět ho pohromadě, na dvojprojekci, a sice k filmuCall Me By Your Name. Oba filmy mají společného více, než by se mohlo na první pohled zdát. Tady i tam se v kulisách letního sídla rodinné rezidence na italském venkově, kde mají mladí lidé volnost od benevolentních a neobyčejně tolerantních dospělých a ponecháni sami sobě objevují krásy života a smyslných prožitků, si dvě rozdílné hlavní postavy odžívají důležitou životní zkušenost, v obou případech specifickou právě svou přesnou vymezeností v životním čase. *** (Ve Zde s R.) *~

Povedala by som, že tento film bol istotne kvalitne natočený, ale pre mňa výsledok a celkový dojem vyznel rozpačito. Na jednej strane tu máme, dá sa povedať, verné stvárnenie života, každodenného, aj so zvratmi, i rozvláčnejšími pasážami, chvíle, keď človek nič nerobí, len dume, alebo sa pozerá do diaľky, poprípade sa snaží zaspať, to všetko je súčasťou života každého, ale vo filme to málokedy vidíme, až do takejto miery zachytené :) To boli tie, pre mňa nudné okamihy, bolo ich na môj vkus aj viac než dosť a z môjho pohľadu narúšali celistvosť filmu, aj keď...je to film o živote, tak to tam zrejme aj patrí. Na druhej strane tu máme nejaké konflikty, vnútorné, človeka so samým sebou, ale aj s inými, známymi či neznámymi. Niečo naznačované po celý čas filmu sa nám na konci odokrylo, aspoň čiastočne, a chvalabohu za to, nemám rada príliš otvorené konce:) Celkom som rozumela Anne, že radšej trávila viac času s mladými, než so svojou generáciou, človek potrebuje často vypnúť, vyšumieť, len sa zabávať a nemyslieť na nič iné, najmä ak prechádza ťažkým obdobím v živote, to dobre padne. Bolo ale vidieť aj to, že sama sa ešte aj mladou cítila. Rada som videla Toma Hiddlestona, aj jeho sestričku, takisto ostatní herci si neurobili hanbu, zobrazili obyčajných ľudí prežívajúcich svoj život. Pre mňa dielo hodné pozretia, aj niekoľkokrát, úplne odlišné od mainstreamu, ktorý je všade navôkol, a chvalabohu za to, že existuje aj takýto žáner.

Na dlhometrážny debut ide o pozoruhodné a skvelé dielo. Režisérka už predtým mala skúsenosti zo seriálovej produkcie, takže ťažko hovoriť o nejakom blesku z jasného neba. Napriekt tomu kvalita diela prekvapí. Spôsob akým režisérka pracuje s hercami, kamerou a zvukom je špičkový. Od začiatku si film ide sebavedomo za svojou víziou. Súhlasím s Trafficom, že režisérka v poslednej tretine nemusela prezradiť divákovi toľko informácií, no napriek tomu to film nejak nenaruší, a koniec má stále určitú silu. Takisto si myslím že film mohol byť trošku kratší - myslím že vystrihnúť 10 minút scén by filmu neuškodilo, možno práve naopak. Toto sú však len veľmi drobné výtky, a napriek nim ide o fantastické dielo, ku ktorému sa pravdepodobne ešte rád vrátim. 4.5*.

Mohlo mě to napadnout, že autorkou je žena. Jenom teď nevím, jestli mám děkovat jí nebo nebesům, že mi její film přišel do cesty. Po spoustě ignorantských filmů, kterými jsem se teď zabývala, mám zase krásný dojem filmařů, kteří milují zejména své řemeslo a jeho výsostné možnosti. Takhle si představuju emocionální manipulaci, kterou si nechám líbit. ♥

Annu, která je ústřední postavou filmu, ztělesnila KATHRYN WORTH velmi přesvědčivě.