Surfoví náckové musí zemřít (1987)

Troma možná tak názvem, plakátem, jmény postav a snad i popisem děje (ve kterém se nic neděje). K zábavné blbosti to má překvapivě velmi daleko, přitom ty možnosti byly, místo dlouhých záběrů na plážové nicnedělání, v lepším případě surfování, stačilo třeba dát větší prostor ostatním gangům, protože ty přestřelené postavičky tam jsou. Akce a gore téměř chybí a Mama Washington na motorovém člunu nastupuje příliš pozdě. Překvapí snad jen občas zajímavá synťáková hudba.

Na každotýždňovej schôdzi v spoločnosti Troma, opäť neriešili scenár a ani prípadné následky. Ich film musí byť opäť nekonvenčný a bizár. V tomto prípade je to skôr ale hlúposť, než krvavnička s naddimenzovanou zápletkou. Ale jedno uznajme, vymysleli by ste niečo podobné? Troma je proste svojská až do morku kostí.

Jedinej důvod proč jsem dal tu jednu hvězdičku je kvůli názvu filmu. Ten je úplně fantastickej a člověka pořádně nahypuje. Bohužel je tendle film totální nude, kterej nezachrání aní finální bitka. Nezajímavej, retardovanej, nevtipnej a otřesnej film. Ani se nepohybuje v takový tý ''je to tak špatný, až je to vtipný'' kategorii. Prostě trapnej snoozefest.

Již je to docela dlouhá doba, co jsem si v trafice kupovával časopis Filmag a jedno jeho číslo bylo věnované Tromě. Právě v něm jsem o tomto filmu slyšel vůbec poprvé, přestože jej Troma jen distribuovala, očekával jsem další morbidní trash plný zábavy a bizarního gore. Popravdě jsem byl mírně zklamán, protože Peter George to vzal dost od podlahy. Hororový žánr se snímku dotýká jen okrajově a to především zhruba v posledních patnácti minutách. Jinak jsou totiž Surf Nazis Must Die hlavně komedií. Bohužel americký humor se mi tentokrát moc nelíbil. Především pak prvních padesát minut spíše nudí, než abych se u toho svíjel v křečích. Křečovité mi totiž přišly spíše jednotlivé dialogy. Přitom samotná tvůrčí myšlenka nevypadala vůbec špatně.

Pomyslné boje mezi gangy stále nepřicházeli a tak se divák musel spokojit spíše jen s přestřelkou sprostých slov, trochou té nahoty a pomalu se rozjíždějící akcí. Na kolena nás měly dostat různorodé charakteristiky jednotlivých členů gangů a hlavně jejich oblečení. Jenže ani to zrovna dvakrát nefungovalo. Zatímco ostatní bandy a jejich retro styly byly dost fádní, tak Náckové už na tom byli o poznání lépe. Nebudu se tu zbytečně rozepisovat o jejich jednotlivých charakteristikách, ale asi největší dojem na mě udělal Mengele. Totální šílenec, ale zároveň i solidní vynálezce se většinou staral i o zábavu. Což mu hodně umožnoval laciný způsob presentace „akčních“ scén a soubojů, které se už snad nedají označit ani za béčkovou záležitost.

Teprve ve chvíli kdy konečně došlo k otevřené „válce“ mezi jednotlivými bandami a následnou postupnou eliminaci členů Nazis se zvedla i samotná úroveň filmu. Především pak hlavně zábavnost. 40%

Ten český název je strašně směšný a vtipně degraduje ten výborný anglický, ale bohužel to je to jediné, co na tomhle snímku může zaujmout. Tady Troma hodně přestřelila a nepřinesla naprosto nic zajímavého, co by skutečně stálo za vidění. Není to zábavné, není to ani moc drsné, je to utahané a prázdné.