Střídavá péče (2017)

Devízou tohoto filmu je, že začíná scénou jednání soudu a vy tak nevíte vůbec, odkud vítr vane. A ani potom dál není hned úplně jasné, jestli na to jdou autoři přímočaře, anebo se někde skrývá nějaké překvapení. A když už se to ví, je to zase okousávání madel sedaček v kině, i když srdcervoucím finále bych to nenazval.

Že bola táto rodinná dráma celú dobu nepríjemne klaustrofobicky depresívna by mi nevadilo. Naopak. Ale po sľubnom úvode som čakal, širšie dejové rozvinutie, rozvetvenie. Čakal som viac dialógov, viac súdnych ťahaníc. Prekvapilo ma, že to bolo na konci vlastne až príliš jednoznačné. A ten záverečný teroristický triler, ten som teda nečakal vôbec. Celkovo trošku sklamanie. 62 %

Lahodná porce autentičnosti.Další poctivá artovka ze života bez příkras.U všech převládá silný konec,já se našel jak běžím před tátou, protože tohle snad každý pomalu musel zažít.Ta scéna je přesně taková, že se vrátíte a víte to,jen záleží jak delako.Překvapilo mě, že tu není dvojí rovina a pomalu člověk rozplétá celou dobu jaký v tom bude zádrhel, i když indice začínají pomalu hrát na jednu stranu, přesto nelze upřít pomalejší nástřel, který postupně graduje.Sice nevím jak se policajti dostanou přes okno v osmém patře, ale budiž.Konec šel už možná přes city zbytečně.Co my vcelku vadilo na celé kráse byla dcera.Takový neutrál, který jen byl a prožíval svoji lásku, přes kterou se hromada věci nejspíš dala přehlížet.Samozřejmě vynikající výkony herců podtrhují skvělé drama.90%

Antoine:„Změnil jsem se. Změnil jsem se.“Lenže nie je prekvapením, že tráviť čas v prítomnosti takéhoto otca a bývalého manžela je peklo. Film je dobre herecky obsadený, rola Juliena bola vhodne zvolená, chlapcovi sa na výrazoch tváre dá čítať všetok zmätok, panika a hrôza, ktorú prežíva. Dej sa odvíja pomaly a pre mňa absolútne predvídateľne. Po celý čas ma znepokojovala pasivita okolia. V úvode súdu, neskôr rodiny, prečo niekto nezavolal políciu?

Naturalistická syrovost bez kalkuluPrvní celovečerní filmXaviera Legrandazačíná u rozvodového řízení před soudem, kde je nutno rovněž rozhodnout  o svěření nezletilých dětí do péče rodičů, jak je to u mnohých dvojic, jenž se potřebují, nebo i jen chtějí oficiálně "rozloučit", běžné. Ocitáme se tak ve stejné roli jako rozhodující soudkyně a snažíme se zhodnotit argumenty protistran. Možná si začínáme myslet, že se jedná o další variantuKramer versus Kramer (1979), ale dochází nám, že je to z naší strany omyl. /// Mluví děti pravdu, když ani téměř dospělá dcera, ani 11letý syn už svého otce nechtějí vidět, nebo jsou snad zmanipulovány matkou, či starými rodiči a jedná se pouze o akt pomsty jednoho partnera vůči druhému? /// Hlavní obětí "paragraf ping-pongu"  bývalých manželů se tak stáváJulien(Thomas Gioria, jehož výkon je neokomentovatelný...). Syn svého otce nazývá "ten druhý" →Antoine(Denis Ménochet, vynikající ve znázornění člověka, který nedokáže žít ani sám se sebou) je nepředvídatelný, nebezpečný hromotluk, s občasnými záchvaty sladké něhy jako ukázkou sebelítosti a  citového vydírání, po kterých následují výbuchy násilí.  /// Trhlina v poškozené rodině se neustále zvětšuje a psychologické napětí, budováno postupně panem režisérem, je čím dál tím víc nesnesitelné...P.S.Realistické, bez tendence "brnkat na city" publika.