Stínu neutečeš (2009)

Je to zvláštní film. Zápletka je fajn, element záhady je docela dobrý, ale rozuzlení je hodně slabé. Některé postavy jsou docela zajímavé, jiné by ve filmu naopak vůbec nemusely být. Hudba je dobrá a herecké výkony jsou slušné, ale film není moc dobře natočený, je v něm přilíš mnoho ručních záběrů a jen málo statických. Nevím čím to je, že jsou čeští kameramani tak nadržení pro ruční záběry, obzvlášť ve scénách, kam se vůbec nehodí. Taky je tam pár otravných střihů, které někdy naruší plynulost děje.5/10

Aniž bych to měl nějak v úmyslu, mám za sebou celou tvorbu Lenky Kny. a ačkoli ani jeden z jejich filmů není bůhvíjak povedený, tenhle se jí asi povedl nejlíp. Prvních 10 minut vypadá jako nějaký celkem solidní český pokus o psycho film, celkově to má docela dobrou kameru, o postavách víme dost a námět sám o sobě taky není marný, jenže i tak se Kny nepovedlo s tak dobrým náčrtem vytvořit podařené umělecké dílo. Scénář je zvláštně vedený a divně graduje, chování postav je nedůvěryhodné a ne každá je plně využita (třeba ta, kterou ztvárnil Hádek - co tam kromě převozníka měl za funkci? Proč ta romantická linka mezi ním a Katkou tak rychle vyšuměla do ztracena, proč se s ní ani trochu nepracovalo?), herecké výkony jsou slabé a většina herců často přehrává. Navíc Kny nějakou atmosféru neumí vytvořit a ačkoli se to tady podepsalo asi nejmíň, i tak je ten film vleklý, nudný a vatoidním scénám se taky nevyhne (např. ta out of nowhere masturbační scéna - a teoreticky tam jsou dvě, teda pokud Řehoř nemá problémy s močením). Nějaká snaha na tom znát je, proto ten film nechci moc zatracovat, navíc se snaží být něčím jiným, než se zde normálně točí, a to já budu cenit vždycky, ale prostě víc jak lepší dvě hvězdy dát fakt nemohu. Navíc ten závěr mi též přišel strašně náhlý, jako by Kny nevěděla, jak to zakončit, tak tam prostě prdla to nejočekávanější. Äle stejně mě mrzí, že u tohohle stylu nezůstala a začala točit romantické komedie, třeba by se časem začala zlepšovat a za něco by to stálo. Potenciál to totiž má. Ale asi to byl propadák a aby Kny mohla dál točit, rozhodla se tvořit to, po čem touží diváci... A pak česká kinematografie vypadá tak jak vypadá. Lepší 2*

Hneď na začiatku ma napadlo, že takýto príbeh sa niekde musel stať, to sa nedá vymyslieť. A skutočne som sa dopátral, že takýto príbeh sa odohral v reálnej rodinnej histórii režisérky filmu. A keďže sa na film pozeráme predovšetkým očami vnučky Katky tak chápem, že sa v danej situácii ťažko orientovala, podobne ako väčšina tu komentujúcich divákov. Takže pekne poporiadku. V rokoch 1868 až 1880 na vyzvanie cárskeho Ruska odišlo z Rakúska Uhorska viac ako 16 tisíc Čechov (dôvod boli ťažké životné podmienky doma a výhody ktoré ponúkala cárska vláda) na Ukrajinu do Volyňskej gubernie. Tu postupne založili 200 osád (Rovno, Dubno, Luck, Žitomír, Ostroh, České noviny, Český Boratín, Český Straklov a množstvo ďalších). Českí prisťahovalci veľkou mierou prispeli k zvýšeniu hospodárskej aj kultúrnej úrovne v tejto oblasti. V roku 1929 tu vzniká Organizácia ukrajinských nacionalistov, ktorý viedli teroristické operácie proti Poliakom, Sovietom a Maďarom (cieľ bol vytvorenie samostatného štátu). Po vypuknutí druhej svetovej vojny z tejto organizácie sa odštiepila frakcia Stepana Banderu (prápor Nachtigall) 30.6.1941 vytvorili Ukrajinský samostatný štát. Ukrajina s nadšením vítala príchod Nemcov, ktorých vnímali ako nepriateľov našich nepriateľov. A keď nacistická okupácia tieto nádeje nenaplnila dostali sa s nimi do otvoreného konfliktu.
Rozvinula sa činnosť Ukrajinskej povstaleckej armády, príležitosť to bola dobrá veď Volyň a celá Ukrajina bola pod tlakom množstva ozbrojených organizácii nemecká armáda, ukrajinské, poľské a sovietske partizánske organizácie, ukrajinské a poľské policajné zbory v nemeckých službách. Hodnota ľudského života nebola žiadna, do konca roku 1941 vyvraždili okolo 200 000 ľudí (nie len Židov). Tu niekde sa v rámci Ukrajinskej povstaleckej armády (UPA, banderovci) pohybovala a vraždila aj hlavná postava filmu Hrihorij (Řehoř). Pri jednej z akcii keď kradol sliepky, prichytila ho Evženia (Žeňa) a chcel ju podrezať. Tak sa zoznámili a zamilovali sa do seba. Evženia ho prinútila, aby od Banderovcov utiekol. Zabezpečila mu doklady ako Volyňáka a tým mu zachránila život, stal sa z neho Řehoř a dostal aj jej meno Vik. Keď sa front dostal až na Volyň, takmer všetci bojaschopní Česi sa dobrovoľne hlásili do 1. československého samostatného práporu, prihlásilo sa ich okolo 12 tisíc (z toho 600 žien). Na základe toho počtu vzniká 1. československý armádny zbor. Aj Řehoř Vik sa dostáva do tejto jednotky (podľa knižky odbojára od 17.2.1944 do 5.5.1945). Po vojne došlo k repatriácii veľkej väčšiny volyňskych Čechov do pôvodnej vlasti.
Aj hlavní hrdinovia Řehoř s Evženiou a synom Viktorom dostali dom v Sudetoch po odsunutých Nemcoch v Dolnom Žlebu u Děčína. S Řehořa sa stal vojnový veterán, hrdina a bol niekoľkokrát vyznamenaný aj po vojne. A tu pri preberaní v roku 2008 keď mu vyznamenanie preberala manželka a on ho odmieta slovami, že dostáva medaile za zabíjanie som spozornel a vedel som, že za tým bude niečo iné. A keďže tieto dejinné udalosti, ktoré som rozpísal ja ovládam, preto mám na tento výborný film trocha iný pohľad. Celý príbeh sa odvíja v dvoch rovinách, tá súčasná sa nerozvíja, dôležitá je ta minulosť. A tu sa dostávame k otázkam Volyňských Čechov (Nemci ich mali za boľševikov, Sovieti ich mali za fašistov a Česi za Rusov), ďalej Ukrajinská UPA, respektíve banderovci, násilie na Ukrajincoch – hladomor, Veľká vlastenecká vojna ale aj povojnové riešenie otázok Rusov, Ukrajincov v Československu, keď boli násilím deportovaní do gulagov. O hereckých kvalitách sa nezmieňujem, ja výhrady nemám žiadne, každý sme nejaký. Takže nakoniec sa režisérke podarilo film rozuzliť tak, že sme začali v podstate mu rozumieť. Netvrdím, že všetko bolo vysvetlené, ten zostatok si musíme rozuzliť každý sám.

Jestli může manželská krize trvat 60 let tak to potěš koště! Tohle je zde zcela evidentně nepochopený film. Většina hodnotících mi tak trochu vlastně připomíná vnučku Katku. Ani ona nechápe dobu ve které prarodiče žili a co sebou nesla. Stalin, hladomor na Ukrajině, válka a fakt, že NKVD odvlekávala Rusy a Ukrajince z Čech zpět do Sajuzu atd... Ti štastnější skončili někde v Norislku s návratem nejistým... Kdo tohle neví, bude se těžko chytat. Kdo dá filmu šanci, má možnost spolu s Katkou rozplést ten starodávný příběh a rodinnou bolest. Já tomuto psychologickému dramtu šanci dal a nelituji. Ano, film plyne pomalu. Záběry jsou táhlé, někdy snad i zbytečně dlouhé. Ale stáří nemá rádo spěch. A stáří film vykreslil dokonale. Adamová s Lanďákem tu hrají naprosto skvěle. Mimochodem včera jsem viděl babičky dobíjejte přesně, kde šla z Havelkové fakt hrůza, ale Adamová ji v tomhle filmu ještě trumfla. Ty její naštvané kukuče brrrr... ! Někdo zde kritizuje Landovského ruštinu, já nejsem Ukrajinec, nevím tedy jak moc se jazyk liší. A k tomu, že byl celý film ožralý se raději vůbec nehodlám vyjadřovat. Prostě hrál skvěle jeho roli jsem mu naprosto věřil a ten mix jazyka mi tam seděl. K téhle dvojici elitních hereckých bardů šoupli překrásnou mlaďounkou Helenu Dvořákovou a to bylo to pravé. Skvěle tam konstrastuje jak svojí nevinností, tak svojí naivností, která se pomalu s tím jak proniká hlouběji do osudu rodiny rozpouští jak vosk nad plamenem... Zdejší hodnocení fakt nechápu. Dávám za 4 králíky. * * * *

Film stojí a padá na hereckých výkonech, což by za normálních okolností samo o sobě stačilo, ale to neplatí o tomto snímku. Děj samotný je totiž dost chabý. Rodinné tajemství se dozvídáme opravdu kousíček po kousíčku a strašně pomalu. Mezitím je plno hluchých míst a nezáživných dialogů. A také omáčka, které šíleně nudí. Na téměř dvě hodiny je to prostě moc. K tomu střih, který skáče jak nadržená koza z prostředí do prostředí a z děje do děje.