Stepující stonožka (1977)

Celkem průměrná válečná komedie, jaké tehdy vznikaly jako na běžícím páse (série Sedmá rota, Velký flám atd.) o záchraně vzácného uměleckého díla před spáry hrabivých nacistů. Je zde pár lechtivějších scén, což by mohlo někomu přijít vhod, ale pro mě to v konečném důsledku na vyšší hodnocení bohužel nestačilo, ačkoliv se děvčata snažila. Především scéna kdy se generál vášnivě miluje se svojí podřízenou je nezapomenutelná a právě při ní mi došlo, že jsem to už kdysi viděl v TV patrně i s dabingem. Michel zde má pouze menší úlohu a objeví se až v poslední cca 1/3 filmu. Celý film tak stojí na výkonech pro mě zcela neznámých herců a možná právě to je hlavní kámen úrazu. Sice to nebude ten typ komedie, kterou si budete pouštět 2-3 do roka a řechtat se u ní nahlas, ale pokud jste ji náhodou ještě neviděli, nebo si na to už nepamatujete tak jako já, tak určitě stojí alespoň za jedno zhlédnutí. A kdo ví, třeba se vám trefí do vašeho filmového vkusu.

Francouzi prostě tyhle válečné komedie umí. Umí si dělat srandu i ze sebe, ze svých lidí, stejně jako důkladně zesměšnit německé vojáky. Samozřejmě, že ti jsou za tu okupaci zesměšněni zcela oprávněně. Ten film je povedený, nemá hluchých míst. Nad jiné bych vyzdvihl výkon Michela Galabru. Je excelentní. Nedat pět hvězd, musel bych být za škarohlída.

Stonožka stepuje, v podstate predstavuje najmä teda i akýsi, povedzme teraz zrovna [ne]oficiálny názov: záchrannej operácie, ohľadom istej,»milskej Venuše«, resp. vskutku naprosto vzácnej, mramorovej, a k tomu i akurátne až rovných 203 cm vysokej, antickejs o c h y; najprv sa síce ozajstne a spoľahlivo nachádzajúcej v parížskom múzeu v Louvri, čo by už akosi o hodne malú chvíľu ani nemuselo vôbec platiť, nakoľko totižto ríšsky maršal Göring, si práve na túto«milskú Afroditu»[pre označenie tohto umeleckého diela sa používajú dva názvy, pričom ten prvý v podobe Venuši, sa zvykne pre zmenu používať v talianskom Ríme; pozn. recenzenta], robí mimoriadne veľký zálusk, ktorým by si opätovne zase o niečo rozšíril svoje [CHAMTIVÉ] obzory v umeleckom prostredí, čiže inými slovami povedané, svoju ďalšiu»korisť«si plánuje odviesť domov do Nemecka...! • A mimochodom, traja francúzski mládenci, kľudne ich môžeme do budúcna nazývať akýmisi«pamiatkármi», alebo dokonca samotnýmWehrmachtomsú prezývaní, ako nejakí teroristi z béžovej dodávky, pretože skrátka sami dokázali ukoristiť vzácnu trofej, a to konkrétne iba pre to, aby ju oslobodili pred pazúrmi nebezpečných [ľudských] plemien/šeliem!, čo je úvodný vstup na túto, takmer úplne geniálnu, komediálnu pôdu; pod režisérskou taktovkou:Jeana Giraulta, tvorcužandárskej série! • Čím sa viacej na samý úvod vzdiaľovali od prvotného múzea, tým to bolo čoraz viac vtipnejšie a haluznejšie, a to ani nehovoriac osexy sekvenciiv»Hostinci u dievčatiek«, kde sympatickí protagonisti v zložení elektrikáraJacquesa[v stvárnení:Francisom Perrinom], následne socháraFrancisa[Rogerom Miremontom], a končiac uHenriho[Jeanom Jacquesom Moreauom], nielenže trošku zrelaxovali, ale zároveň sa aj poriadne rozpálili pred hriešne zvodnými dievčatami, a to len kvôli tomu, aby intenzívne premýšľali, čo vlastne potom, keď opäť naštartujú dodávku? • Dorazí aj strýko jedného z nich, či skôr lepšie prevedené do danej reči vo význame, že oni dorazia k nemu na sídlo, kde sú už nasáčkovaní i samotní frickové, čo ponúkalo ďalšiu dávku úsmevných situácií, a veď sa ani nie je čomu, čo čudovať, keď strýka predstavoval sám:Michel Galabruako pánde Beaugenay! • Majstrovské na celej veci bolo predovšetkým to, že túto [nad]rozmernúb e d ň usVenušou/Afroditou, neustále niekde strácali, a nasledovne znova hľadali, čo predstavovalo dajaký adrenalínový rozmer - extra naviac; jednoducho podčiarknuté, že: nikdy nemali ucelený prehľad o tom, čo robia, a to ma stále privádzalo do zúfalstva, ako aj samotných predstaviteľov: v dobrom slova zmysle! • Normálne by som vari na záver [od]teraz len maximálne podotkol to, že UŽ úvodná, titulková a animovaná sekvencia soStepujúcou stonožkou, ma tak perfektne navnadila na tento excelentný titul, že aj ostatný zvyšok titulu, sa niesol presne v identickom duchu, ako aj na začiatku! A čo je na všetkom najzaujímavejšie je to, že som to ani vonkoncom dopredu príliš neočakával, aký luxusný, filmový zážitok, ma naostatok čaká.GENIÁLNA ZÁLEŽITOSŤ.

Nikdo, nikdo v poválečné Evropě nedokázal tak dokonale zesměšnit fritze jako františkové. Možná je to tím, že neváhali si zároveň dělat srandu sami ze sebe. Hudební motivy jako by dávaly pocítit, že Američani už jsou za humny a nemůže to dlouho trvat ....Je tu k přečtení kritika ohledně námětu, ale mně je to hodně blízké - někdy člověk musí udělat zdánlivou blbost jen tak, z principu. Můj děda, vesnický učitel, schovával za války na půdě bustu TGM. Zdánlivá blbost, co rozhodně nestála za ten risk. Kdyby ho tehdy někdo udal, asi bych sem dnes nic nepsala.... Ale prostě někdy to tak život skoulí.

Všechny ty Sedmé roty, Bažanti nebo Stepující stonožka jsou vlastně komediemi na jedno brdo. Ačkoli se vztahují k válce, dokáží Francouzi s odstupem třiceti let po jejím skončení vytvořit vděčné komedie postavené na nevraživosti k Němcům. Filmy plné situačního i verbálního humoru a komediálního herectví.  Němci jsou karikováni do směšných figurek neschopných ve střetech s Frantíky zvítězit. "Já nechci plynový kandelábr, já chci Venuši!" Stepující stonožka je v množině těchto komedií spíše slabší, přesto dávám 4*. Je to moje mládí.