Les Veinards (1963)

Les veinards sú poviedky o šťastí vo výhre, ale to šťastie býva niekedy iluzórne a vrtkavé. Naši hrdinovia by o tom vedeli rozprávať a v piatich poviedkach sú diváci svedkami, že niekedy nás radšej toto "šťastie" nikdy nestretne. Prvý príbeh (Darc) je kombináciou francúzskeho šarmu a frivolnosti, posledná poviedka je úžasným rozkladom osobnosti (Funès). Avšak aj ostatné príbehy majú to svoje a dokážu diváka pobaviť. Taliani sú majstri v poviedkových filmoch, ale táto francúzska ponuka je nesmierne lákavá. Právom.

Dobová francouzská komedie, jejíž atraktivita bohužel vyprchala. Snad je povídka s Funesem zaujme.

Rozmarný kvintet místy až aškenazyovsky poťouchle absurdních grotesek ve velkoryse hvězdném obsazení (to snad jen Bébel chyběl...)

Tak já jsem se bavil. Hlavně při povídce „Jachta“. Zde kreace, kde se „blejsknul“ ožralý pan Jean Lefebvre. Ta pobavila asi nejvíce. Škoda, že krátce. Ale dobré byly všechny a ta poslední s panem Funésem, to byla už jen taková třešnička na dortu. Mimochodem se zde objevila v roli jeho filmové dcery Danielle slečna France Rumillyová, která později hrávala pravidelně v četnické sérii jako jeptiška, tuším Klotylda? Celkově to hodnotím nadprůměrně, protože to nemělo (skoro) nikde hluchotu a pěkně to odsýpalo. Prostě komedie, jak má být.70 %(15.08.2023)

Povídka s Françoisem Périerem: obstarožní absurdní cosi, co má připomínat romantickou komedii. Ač Périera nepovažuji za špatného herce, tady je vidět, že v roce 1963 jeho kouzlo coby šarmantního milovníka či komika už poněkud odvál čas. Ještě že se kolem něj motají krásné slečny. Bohužel to celé trvá dost dlouho a na víc než 2 hvězdičky za dvě kočičky to u mě nevydá.(2*)---- Povídka s Francisem Blanchem: neskutečně otravné, stejně jako celý Blanchův humor.(2*)---- Povídka s Darrym Cowlem: Už jsem si myslel, že se tentokrát u francouzské komedie vůbec nezasměji, ale Cowl to naštěstí plně prolomil. Potvrdil jsem si, že mě tenhle chlapík se svým humorem baví a mohl bych se zase zkusit někdy podívat na vyloženě „jeho“ film. Tuhle povídku navíc režíroval Philippe de Broca a je to stylově rozhodně znát, dost to připomíná de Brocovy rané filmy a oplývá i zdařilými gagy především v úvodní scéně s řebříkem a plakátem.(4*)---- Povídka s Pierrem Mondym má trochu smůlu, že rozvíjí úplně stejné téma jako ta předchozí, tedy výhra slečinky. Co mírně místy snižuje dojem variování, to pozdvihuje vedle Mondyho i jeho pravidelný parťák Jean Lefebvre v roli zábavného opilého námořníka.(4*)---- Povídka s Louisem de Funèsem: Očekávání toho nejlepšího na závěr vyšlo a nekorunovaný král francouzských komiků nezklamal! Povídka o trampotách s kufříkem navíc nestojí výhradně na Funèsově sólu, ale se stejným gustem se činí i jeho rozverná filmová dcera a herecký veterán Noël Roquevert. K zdařilým prvkům patří i velice vtipně zakomponované cinefilní odkazy s plakáty na dobové westerny a horrory či neotřele využité operní árie.(5*) ----Jako celek zajímavý povídkový počin, zejména pro skalní fanoušky dobové francouzské komedie, žel pro první dvě povídky ho vidím spíše jen na lepší 3 hvězdičky.[70%](09.12.2022)