Stepne (2023)

Film sleduje několik dní ze života obyvatel z vesnice Stepne v Sumské oblasti. Anatolij se vrací domů, aby se postaral o svou umírající matku. Následuje pohřeb, pití samohonky a bloumání sem a tam pochmurnou krajinou v místě, kde se zastavil čas, kde nejezdí téměř žádná auta, kde neexistuje ani kloudná infrastruktura a místní jsou rádi za kus chleba, který je jim spolu s dalšími potravinami jednou za týden dovezen. Co si budem, je to film absolutně o ničem, studený jako psí čumák (v závěru doslova, tak bacha slabší povahy). Celé to stojí na syrovém realistickém, skoro až dokumentárním, pojetí, které vyobrazuje těžký život místních. Žádná velká zábava to sice není a ani mi to nepřišlo nijak intelektuálně obohacující, ale pravda je, že zase divák o něco více docení, jak se tady v té naší zemi - a to i na těch nejodlehlejších místech v nejméně rozvinutých regionech - máme náramně dobře.(18.01.2025)

Pokiaľ chcete vidieť, ako sa žije na ukrajinskom vidieku, tento snímok je pre vás ako stvorený. Príbehovo a dejovo je to značne jednoduché s nie veľmi prepracovanou líniou, ale ten hlavný prím tomuto filmu dáva práve ten spôsob zobrazenia reálií ukrajinského vidieka a ťažkého života na ňom, aký si my obyčajní smrteľníci v slobodnom svete nevieme ani len predstaviť. Niekde moc artové, niekde príjemne melancholické, ale vo svojej podstate je to najmä drsne zobrazená realita. 70 %(02.01.2025)

Čtyři hvězdy dávám jen kvůli té atmosféře a že jsem mohla vidět život na ukrajinské vesnici. Film je sice hraný, ale působí jako dokument. Pokud přináší nějakou katarzi, tak jen v tom směru, že můžeme konstatovat, jak v totálně jiném a luxusním vesmíru žijeme oproti místním my. Například auto s možností nákupu tam zajíždí jednou týdně - a všichni jsou šťastní za chleba; někdo si koupil i konzervu, sůl či olej (slibuji si, že tuto scénu si musím vybavit vždy, kdyz už nebudu vědět, co vše musím ještě nacpat do vozíku v Lidlu). Jeden člověk si dokonce objednával noviny - a byl přesvědčen, že díky tomu je o světě plně informovaný. Pro pořádek ale upozorňuji, že anotace snímku je z drtivé části vymyšlená: o žádný poklad tam nejde, neprobíhá tam žádná lovestory, natož rozjímání nad životními rozhodnutími Anatolije. Příběh je jen a pouze o posledních dnech a pohřbu jeho matky.(10.11.2024)