Šťastnou cestu (2003)

Ultramega mrcha s andělskou tváří a líbezným úsměvem. To je herečka Vivian v podání skvěléIsabelle Adjani..Film Šťastnou cestu traktuje s nadhledem historické události - v tomto případě vichistickou Francii. Místo moralizující lekce z dějepisu nabízí duchaplnou zábavu v nejlepších tradicích francouzské kinematografie. Čili trocha historie člověka nezabije. Válečná dramakomedie, to v tomto případě docela sedí. ZaujmeVirginie Ledoyenv roli asistentky profesora, který převáží svoji těžkou vodu do Anglie.

Ja mam rad WWII, teraz bude trochu dlhsi komentar, dojmy moje z filmu tu ani nebudu. Tak zacneme. Po Mnichovskom Diktate z 1938 sa Francuzsko ocitlo v Ohrozeni, roku 1940 po obsadeni Nemcami Daladierova vlada internovala Nemcov zijucich vo Francii a asi 50 000 francuzskych zydov vydal Vichysticky rezim Nackom. Francuzsko dlho zilo vnutornym vyvojom /o ktorom sa niekde mozem rozpisat, napriklad ako francuzska katolicka cirkev kolaborovala s nacistami/, kazdopadne po 1. 9. 1939 francuzska armada sedela vacsinou v kasarnach a necinne vyckavala, do pohybu sa dala, az ked Nemci prepadli Benelux dnesny. Nemci museli ist na Francuzsko cez Benelux, kvoli dnes uz notoricky znamej Maginotovej linii - spomina sa vo filme Purpurove Reky Andele apokalypsy z 2005 tusim. Hytler sa po obsadení Francie riadil heslom "radsej zavriet viac ludi nez menej"- preto boli Internovani do zbernych stredisk Skandinavci, Holandania, Rakusania, nemci atd. Philippe Petain sa stal sefom okupovaneho Francuzska vo veku 84 rokov, od jula 1940 do augusta 1944 - to len na okraj. Po okupacii Francuzska tam zacalo riadit uz notoricky zname Gestapo, ktore sa najprv zaujimalo o Nemcov, ktori neboli oddani Tretej Risi, potom do Mauthausenu a Dachau internovali komunistov. Zidov si nechali ako samostatnu kategoriu obyvatelstva. Co sa tyka holokaustu, SNCF /francuzske zeleznice/ sa na nich aktivne podielali, nemecky velvyslanec v Parizi Otto Abetz napisal, ze francuzsky antisemitizmus je tak silny, ze ho netreba dalej podporovat .... francuzski zandari v maji 1941 s radostou asistovali gestapu pri zatykani Zidov a ich nakladani do dobytcakov. Diabolska podstata Francuzov sa prejavovala sympatiami k nackom /Gabin nie, ten sa zucastnil protinacistickeho odboja/ a hlavne absolutnou lahostajnostou k utrpeniu francuzskych zidov. Po oslobodeni Pariza 25. augusta 1944 a hlavne po 8. 5. 1945 sa rozbehli francuzske sudne proscesy /popri Norimberskom Sudnom Tribunale/ s vojnovymi zlocincami. Mala ryba bol Paul Touvier, vacsie ryby boli Maurice Papon a vtedajsi francuzsky policajny prezident Rene Bousquet. Klaus Barbie je dodnes znamy ako Masiar z Lyonu - osobne podrobil torture kopu vaznov a poslal na smrt do vyhladzovacich taborov 1000ce ludi. Neexistuje tuna hruba ciara za minulostou, holokaust sa potiahne s Nemcami dalsich minimalne 1 000 rokov. No a na koniec nieco k filmu - to, ze mlady hrdina filmu si voli medzi jednou a druhou babou, medzi politikmi a podvodnikmi a napokon aj medzi mladickou bezstarostnostou a dospelackou zodpovednostou - to je uz len povestna ceresna na torte : 60 %

Já vím, ocenění má film neurokom, ale mě první polovina nechytla a to je chyba. Asi je to mnou, to uznávám a druhá polovina, která byla daleko povedenější, už nedokázala zastavit můj průměrný dojem. Plus žánr - komedie/drama mně k válečnému filmu tentokrát nesednul. Tak a dost negace, hudba Gabriela Yareda byla nádherná

Rappeneau je člověk, který umí točit filmy, v nichž je přítomna esence krásného. To je výjimečně vzácné. Bylo-li by třeba definovat krásu, bylo by možné doporučit ke shlédnutí kterýkoli z jeho filmů. Kdo je nadán schopností vnímat krásu, ten záhadný lep držící pohromadě přitomnost v pozadí všeho, co plyne, ten se musí v jeho filmech rozplývat blahem. Tak blízko k jejímu postižení bývá člověk málokdy, a to se jí Rappeneau dotýká jen tak mimovolně, bez záměru, se kterým ani dostupná není. Film je pochopitelně i báječnou, vtipnou i něžnou komedií protkanou od začátku do konce vynikajícími herci, bujarou zápletkou a svižnými situacemi.

Upřímně řečeno si film nezaslouží plné tři hvězdičky, neboť je první hodinu a půl naprosto nudný. Tvůrci pořídili záznam své vlastní nerozhodnosti a tápavosti v tématu. Utápí se v obdivování oné dramatické doby, svou popisností film úplně zabíjí. A mohl by to být dobrý film, jen se nepatlat v maličkostech. Jediné co to ve mně vyvolalo, přemýšlel jsem jak na tom byly ty naše herecké hvězdy, když přijeli Němci do Čech....