Stačí stisknout (1989)

Snímek, kde je změna Preisse na slepici až třetí největší bizarností. Tou druhou je snaha Molavcové nalákat Preisse (ještě v lidské podobě!) na svůj rozepnutý výstřih. Není divu, že Preiss odolal, když při vší úctě, Molavcová je jako vodováha postavená na štorc. Čímž mimochodem dokazuje, že proslulé scény z hezkého českého filmu "Sachsens Glanz und Preußens Gloria: Aus dem siebenjährigen Krieg" nemohla hrát ona, ale nějaká dublerka. No ale tou největší bizarností je Hrušínský ml. hrající Japonce. Krampol by ho měl zažalovat o tantiémy, protože mu vykradl jeho SurioMaria. Čímž neříkám, že Hrušínský nepodal hezký výkon, třeba ani Burian takhle nestříhal ušima, jako Hrušínský zešikmil oči. A líbí se mi, že ve filmu bylo hodně i pro nás přemýšlivé. Třeba, kam zmizelo oblečení a ten transmutátor v okamžiku přeměny Preisse v slepici, a odkud se vynořilo při zpětném procesu?

Tomuhle filmu zoufale chybí pointa. Teda, ona tam je, ale tak strašně chabá, že se to sotva dá označit pointou. Celou dobu jsem se obával, že to skončí tím nejodhadnutelnějším - SPOILER doktor se stále ze slepice neproměňuje proto, že si ho ta Molavcová spletla u babičky v kurníku, ona vzala s sebou skutečnou slepici a pan doktor studuje život slepic v kurníku, až se pak na konci překvapivě vrátí a řekne, jak to tedy bylo KONEC SPOILERU - ale radši bych tenhle konec, než ten, jaký tam nakonec byl. Jinak to ale není špatné. Sice zdejší herectví působí, jak kdyby všichni improvizovali (a třeba to tak fakt bylo, já nevím), scénář je přehnaně nablblý a některé vtipné scény jsou podány strašně trapně, zato některé ale působí opravdu vtipně a celkově to působí takovým příjemným dojmem, ačkoli to není bůhvíjak úžasné. 50 minut na to je akorát. Jen škoda, že to nemá pořádný konec, protože jinak bych dal i víc. Lepší 2*

Československá televizní komedie podle scénáře M. Kratochvíla, v níž pracovník vědeckého ústavu František Johanes (V. Preiss) vyvine přístroj zvaný transmutátor, který je schopen stisknutím tlačítka proměnit člověka v jakékoliv zvíře. Při předvádění přístroje přímo před zraky ředitele ústavu P. Nárožného a jeho náměstka R. Kuby se pokus skutečně povede a V. Preiss se promění ve slepici. Na zábavnosti této inscenace se velkou měrou podílel P. Nárožný, jehož ojedinělý komediální talent byl zde nepřehlédnutelný a zcela převyšoval ostatní herecké kolegy. Ihned po úspěšném pokusu se do ústavu hrnou zahraniční nabídky na nákup zázračného přístroje a mezi největší zájemce patřil R. Hrušínský ml. představující japonského investora a J. Němeček, který ztvárnil zimomřivého Eskymáka. První polovina filmu těží z vtipně napsaného scénáře, bohužel autorovi se nepodařilo tuto taškařici vhodně a důstojně ukončit, jak bývá u podobných inscenací častým jevem. Ve vedlejších rolích se objevila J. Molavcová hrající Preissovu asistentku, která byla do něho zamilovaná, a J. Jirásková představující uklízečku Mackovou, jejíž postava byla podle mého názoru zbytečná a která byla důležitá především pro překotný závěr této komedie. Nadprůměrný výkon pana Nárožného, kterého docela vhodně doplňoval R. Kuba, dokázal udržet celkové hodnocení této komedie J. Pokorné-Makoszové v průměru.

I v kontextu ,,lehké televizní zábavy" znormalizované Československé televize byla tahle televizní fraška výtryskem neobyčejné stupidity. Především scénář je naprostý paskvil a blábol - asi tak na úrovni těch slepičích vtipů, které vyprávěl po zpětné transformaci pan Preiss. V parafrázi novodobého veřejnoprávního televizního cyklu - Komici na pětku.

Doteď sem měl zato, že nejlíp dokáže zahrát slepici Čejka. Tak ne. Prajs!