Pane králi, jdeme z dáli (1989)

"Já jsem tak chudý, že snad nemám ani dioptrie!"Tri princezné s kladným pomerom k pracujúcej triede sú kráľom Sovákom v trejdmarkovej rádiovke vyslané do sveta, aby po nájdení a privedení finančne zabezpečených ženíchov vyriešili problematický stav chudobnej domoviny. Ich rodná monarchia je na tom zle, kráľovské klenoty sú v záložni, vladár nemá ani na mzdu pre dvorného šaša Hartla a výživa je zabezpečovaná kaloricky síce hodnotnou, ale už otrepanou šošovicou. Všetky tri postupne stretnú čarovného deduška Lipského tesne pred penziou, ktorý mágiou podporí ich proletárske (v niektorých prípadoch asi skôr drobnoživnostnícke) inklinácie. Milá nenudiaca rozprávka s nezbytným humorom, zabezpečovaným hlavne kráľovsko-šašovskými dialógmi, narážkami na modernú dobu (dôchodkové zabezpečenie, vkladné knižky) a podsúvaním pracovitosti ako prostriedku k zmysluplnému životu. Tri posledné fanfáry."Holka tobě to zapaluje, to ti závidím."

Já tedy chápu, že ve většině pohádek je většinou hodně věcí či lidí tři krát. Ale proč tady tři krát naprosto skoro stejná scéna, to jsem nepochopil. Navíc jsem se těšil, jak dědek vybruslí z těch tří kouzel. Do důchodu mu právě ty tři scházely. Botka bylo první, druhé ubrousek prostíráček, no spíše ubrus, a třetí kouzlo spotřeboval pro Růženku. Nakonec se to přešlo a nic se neřešilo. Přesto je to hezká pohádka.

Blíží se předvánoční čas a tím pádem se na televizní obrazovky dostává stále více pohádek, škoda že jen těch starých pamětnických, protože nové se už dneska netočí. Tato studiová pohádka také patří k těm starším. Příběh nijak originální pojednává o třech princeznách, které se na přání svého otce vydaly hledat do světa bohaté ženichy, aby pomohly svému chudému království, i když už měly doma své mládence vybrané. Výprava kulisová, herecké výkony spíše průměrné. Aktuální vtipná pohádka reflektující současnost, kdy mladé krásné dívky hledají ve světě bohaté muže, na jejichž věku, kráse a pracovitosti jim tolik nezáleží, pokud má dotyčný muž vysoké postavení a konto. To by se panu králi Jiřímu Sovákovi určitě líbilo. Ty tam jsou časy, o kterých píše Božena Němcová, kdy se mladá holka nechtěla provdat za starého bohatého sedláka, protože milovala chudého čeledína Francka, což je i tento případ. Aspoň že máme ty pohádky.

Sasek Hartl ne, Eben ne. jinak to nebylo uplne strasne, mirne humorna pohadka. Nic vic.

Jiří Sovák a povedená hudba. To jsou hlavní atributy vcelku snesitelné pohádky. Kulisy jsou, stejně jako písně, dělány svou jednoduchostí nejspíš pro úplně nejmenší diváky, ale v jinak v pohádce najdeme ještě rýmy, které se dětem musí líbit a samozřejmě nesmí chybět poučení.