Krotitelé duchů II (1989)

Na to že krotitele duchů vidím poprvé ,tak nic moc.Není to ani podle mě tím že by třeba efekty byly pro mě nedostačující ale spíš že jsem od toho čekal víc.Příběh je na mě celkem pomalý a docela neakční ,postavy mi moc sympatické nejsou a nostalgii nepociťuji.Takže když to všechno zkombinuju tak mi z toho výjdou 2 hvězdy 30%

Byl to těžký, až skoro nadlidský úkol. Navázat na fenomén, který v roce 1984 zboural kina, aleKrotitelé duchů II(1989) tuhle výzvu ustáli se ctí a s oním pověstným newyorským cynismem. Největším vítězstvím druhého dílu je fakt, že se podařilo udržet původní sestavu. Vidět Billa Murrayho (Venkman), Dana Aykroyda (Stantz), Harolda Ramise (Spengler) a Ernieho Hudsona (Zeddemore) znovu pohromadě, je jako sejít se se starými přáteli u piva. Chemie mezi nimi nezmizela; pořád jsou to ti stejní popletení vědci s nactiutrháním a prořízlou pusou, kteří se snaží zachránit město, jež je vlastně nemá moc v lásce. O čem to je? Pět let po záchraně New Yorku před Gozerem jsou Krotitelé v podstatě v troskách. Venkman moderuje lacinou show o paranormálních jevech, zbytek party vystupuje na dětských oslavách. Pak se ale pod městem objeví řeka psychoreaktivního slizu, který se živí špatnou náladou Newyorčanů. A do toho všeho na nás z obrazu v muzeu zírá Vigo Smrtihlav (Vigo the Carpathian) – záporák, ze kterého šel v dětství regulérní strach. A co kvalita filmu ? Bill Murray je zde na vrcholu své sarkastické formy. Jeho hlášky srážejí patos v každé scéně. Protonové batohy, Ecto-1A (vylepšená verze auta) a pasti na duchy – všechno je tu zpět a v plné polní. I když to může znít šíleně, rozhýbat sochu Svobody pomocí růžového slizu a ovladače od NES (Nintendo), aby pochodovala ulicemi za zvuků „Higher and Higher“, je prostě čistá filmová radost. Ano, jednička měla ten šokující moment novosti, který už se nedá zopakovat. Dvojka ale na oplátku nabízí mnohem více akce a skvělého záporáka. Je to film o tom, že i když vás lidé odepíšou, vy se vrátíte, nasadíte si batoh a jdete do práce, protože „koho zavoláte?“ Mimochodem, věděli jste, že že ten růžový sliz byl v některých scénách vyroben z více než 100 000 litrů jogurtu a potravinářského barviva? Pro milovníky osmdesátkové estetiky a chytrých komedií zůstávajíKrotitelé duchů IIpovinnou jízdou, která ani po desetiletích neztratila svůj šmrnc. Suma sumárum, klasická filmová komedieKrotitelé duchů II ode mne získala tři oslizlé hvězdy ***.

Jako malej jsem z toho byl totálně podělanej. Koupání ve vaně znamenalo, že z kohoutku začne téct divně narůžovělá hmota. Nicméně nostalgicky tomu ty 3 hvězdy dám, ale hodně to pro mě sráží MacNicol, což je herec stejné úrovně jako Rick Moranis. Dva herci který hrajou vždycky dementy a jejich humor spočívá v "tvářím se jak retard".

Pokračování legendárních krotitelů, které je víceméně stejně dobré jako originál. Od chvíle, kdy zabránili zničení světa, uplynulo pět let. Od té doby se však mnohé změnilo. Byla jim zakázána činnost a tak se každý protlouká jak se dá. Opět jsou však nuceni se spojit a pustit se do boje proti krutému přízraku Vigovi, který sestoupil z obrazu, aby mohl v novém těle ovládnout svět. O důvod víc proč mu v tom krotitelé musí zabránit, je ten, že si Vigo pro svůj záměr vybral dítě Dany Barrettové... Triky jsou mnohem lepší, opět nechybí několik trefných hlášek, které zkultovněly, svižné tempo, které nepoleví. Režisér Ivan Reitman měl znovu štastnou ruku ve výběru herců, suverénní Bill Murray je dál sarkastický, Dan Aykroyd a Harold Ramis opět napsali zábavný scénář, možná trochu slabší, ale stále zajímavý, Rick Moranis je pořád trhlý a Sigourney Weaver dál rozvíjela svůj komediální talent. Samozřejmě kinodabing je lahůdkový, Jiří Štěpnička nebo Zlata Adamovská jsou bez chyby. I tedy dvojka se vyjímečně povedla, a zde tady neplatí, že dvakrát nestoupíš do stejné řeky.

Je trošku smutné, že to zdaleka nejpovedenější na tomto filmu je znělka. Nevím, zda to bylo momentálním rozpoložením, ale druhý díl mě sral výrazně méně než ten první. Příběh, potažmo scénář, je i v tomto případě totální sračka, avšak o něco málo lépe funguje humor a Sigourney to zde nezvykle slušelo, což možná bylo zapříčeněno tím, že měla v přehlídce devadesátkových trvalých jediná trošku normální účes. Z pohledu dnešního diváka velmi nezáživná podívaná, která má hodnocení jaké má jen zásluhou nostalgie. [30 %]