Číslo 5 žije 2 (1988)

Druhý díl tohoto legendárního snímku s názvem Číslo 5 žije 2 považuji, na rozdíl od mnoha jiných zde hodnotících, za o něco lépe zpracovanou verzi toho prvního. Samozřejmě, neúčast Stephanie a jejího nového přítele zamrzí. Jenomže, když se nad tím zamyslíme, učinili tvůrci správné rozhodnutí se bez nich obejít (upřímně, nevím, zdali odešli sami či nikoliv, v tom mne kdyžtak opravte) a dát prostor Fredovi a Benovi. Oba dva představují spolu s Johnym tu správnou trojici trochu svérázných, avšak velice sympatických hrdinů. Jistě, v některých okamžicích si všímáme mírné zoufalosti tvůrců udržet příběh pokupě (automobilové vykrádání, dialogy dívky s šéfem atd.). Díky mnoha silným a dojemným chvílím si však nakonec mé srdce dokázali všichni tři získat. Fredovi to sice chvíli trvalo, jeho hledání Johnyho a nakonec i závěrečný moment na mne přesto dokázalo zapůsobit. Mladá žena, budoucí přítelkyně Bena, zde mohla mít více prostoru... jenže, snad díky danému nedostatku si ji vážím ještě o trochu více. Sám Ben se ukázal v nejlepším světle v jedné z těch dobých chvil, kdy spolu s Johnym rozprávěl o vlastním osamoceném životě uprostřed noci. Neledě na jeho rande, samozřejmě. O Johnym zde netřeba nijak dlouze řečnit, jeho charakter se vyvijí dál a prochází mnoha výzvami, přesně jako v životě dospívajícího jedince. A Oskar? Ten patří mezi naprsoto skvěle pojaté záporáky. Mezi ty, kteří se nejdříve vtírají, následně manipulují, a před úspěchem padají na dno (...). Atmosféra dokonalá, předevím posledních dvacet minut můžu zařadit mezi nejlepší okamžiky celé sci - fi komediální kinematografie osmdesátých let. Využití legendární zpěvačky, filmových hlášek a upřímného dojetí je zkrátka úžasné (...). 90 - 95 procent. Těch málo ubírám jen pro pár chvil, v nichž jsem se mírně nudil, abych všakpozději zůstal, jako vždy, s úsměvem na tváři a se slzou v oku spokojen.

Číslo 5 žije 2 byl pro mě vždy slabší než jednička. Viděl jsem ho o dost později a chyběl tomu ten křišťálově čistý příběh o záchraně jednoho robota před armádou mladou holkou, stejně tak mi chyběly postavy z prvního dílu. Je to prostě takové rozlítané - Johnny Pětka se ocitá ve městě kde pomáhá stavět hračky, z jedničky se vrací jen Ben, k tomu podvodníci, bankovní lupiči, romantika... chybí tomu to jednoduchost a přímočarost jedničky. Pokud ale zapomenete na jedničku, je to vlastně fajn film. Fisher Stevens je úžasný, vtípky, hlášky a scénky jsou geniální, robot řádí (vykrádání aut,  karetní triky, rogalo), je tu několik nezapomenutelných scének - balení s nápovědou či hudební hádanka skládající se s x hitů z 60. let. Přitom je tu v pozadí boj o lidskost a hledání smyslu života. A závěr je i docela napínavý a akční s překrásným koncem. To si aspoň 4* zaslouží.

Romantický element nám ubyl. Přidalo se však drama a celkem mě překvapuje, že není napsané v žánrech. Je to jenom můj osobní názor, ale právě tahle změna se do filmu o úžasném robotovi zkrátka nehodila. Jasně, film má i dost humorných scén, neříkám že ne, jen... dodnes mi tenhle robot nejde dohromady s existenční krizí a potřebou zapadnout. Na druhou stranu i takto těžká témata šlo podat více způsoby a ten, pro který se rozhodl film, mi jednoduše nesedl. Plus to finále, když Johnny pronásleduje Oscara. To bylo úplně mimo, následované srdceryvnou scénou, která musela rozplakat každého milovníka sci-fi. Jasně, nepopírám, i na konci prvního dílu člověk brečel. Jenže to byly slzy štěstí a v tom je sakra rozdíl...  Hmm. Kenneth Johnson očividně nebyl tak dobrá volba. Jsou podle mě lehce nadhodnocené (optimální mi přijdou 2-3), ovšem uděluji 4*... ... ... Edit: Nasrat! Za to, že druhý díl o mém oblíbeném robotovi tak doj..bali,nedám víc než 2*

Při hodnocení je třeba mít na paměti, že jde především o film pro děti, takže všechny vtipy a narážky jsou servírovány nejpřímočareji, jak to jen jde. Podobně je tomu s charaktery postav, ať už kladných, záporných či rozporuplných (jejichž existence v tomto filmu slouží tvůrcům ke cti). Potěšil nápad s nápovědou na rande, ale dalo se z něj vykřesat více. Přesto za mě spokojenost, Johny 5 opět bavil, fascinoval, hláškoval ba kdekoho jistě i dojímal.

Strašný. Nejhorší je to na konci: krvácení robota, léčení raněného robota a oživování mrtvého robota – to už je vyloženě trapné. Lehkost jedničky zmizela. Nahradila jí prkennost. Za celý film asi tak dva průměrné vtipy k pousmání. Filosofické debaty o tom, zda je lidštější plechovka nebo člověk. Hlas robota o třídu horší. Opakování, co zaslechne v televizi, desetkrát horší. Dabing o třídu horší. Kaiserův Ind o hodně slabší než Bartoškův. Medvecká mnohem méně příjemná než Svobodová. Jen Štěpnička nezklamal (ty hlasy odhaduju). Chtěl jsem prubnout, zda jsem tomu jedním pentagramem před 15 lety neukřivdil. Takže neukřivdil. Symbolika: 23:15 – podivné podání ruky; 1:36:35 – 33.