Spolek darebáků (1987)

"Želvy o víkendech nikdy nerostou!"Svižná krimi komedie Claude Zidiho o partě podvodníků, kteří povětšinou bojují ani ne tak se zákonem, jako spíše sami vzájemně sebou, nese v sobě typický francouzský nádech a šarm hlavních představitelů. Příjemně se mi to sledovalo, jde o film z doby, kdy se tvůrcům ještě dařilo zavděčit se náročným divákům i podobnými oddechovými snímky, dobře fungujícími prakticky i bez hlubšího poselství. Atmosféra 80. let se zde provevuje v tom lepším smyslu, mimo jiné temnějším vizuálem i občasným hořkým závanem v humorné podívané. Hodně mi to v tomto směru připomínalo režisérovýchProhnilých, ale celkově mám zeSpolku darebákůo něco lepší dojem, než z nedávno viděných dvou volných pokračování zmíněného filmu. Dobrodružství kolem nejedné zapeklité situace doprovází vedle povedených dialogů mezi jednotlivými výtečníky, mezi nimiž je zapleten také starý majitel autodílny chovající želvy, i nejeden pěkný situační gag. Ty tentokrát Zidi stylizoval zejména ve znamení moderní elektrotechniky z konce 80. let – nejvíc mě pobavilo sledování špatně pořízeného záznamu na televizoru otočeném na výšku. A tak originální vyloupení (resp. nejdříve uloupení :)) trezoru jsem ještě též neviděl! :o) Scény s Françoisem Cluzetem zatčeným a připoutaným o řetěz za trest jeho vlastním kolegou jsou teprve nářez s hořce absurdním nádechem. Škoda tak náhlého konce, připadalo mi to neukončené, jako kdyby pan režisér připravoval další pokračování. Jenomže to Zidi v tomto případě (narozdíl od Prohnilých) již nenatočil...75%(01.10.2020)