Prohnilí proti prohnilým (1990)

Druhé volné pokračování trochu ztřeštěné francouzské komedie o dvou policajtech, kteří slouží na pařížském Montmartru, berou od místních úplatky a mají se dobře. Starý a protřelý policajt René žije se starou příležitostnou prostitutkou a ví, že s poctivostí nejdříve pojdeš. Jeho mladý a atraktivní kolega Francois také žije s prostitutkou, která je však o dost mladší. Francois pořád věří tomu, že poctivost je důležitá.DĚJ:René a Francoisjsou suspendováni a převeleni na venkov poté, co je udá Reného bývalá. Na Montmartru je nahradí ještě zkorumpovanější a dravější policajti, kteří začnou vydírat místní podnikatele mnohem více. Obchodníci se proto obrátí na původní dvojici s prosbou o pomoc. René a Francois se vrací do Paříže a snaží se nové„prohnilé“policajty usvědčit a dostat zpět svá místa.ZHODNOCENÍ:Taková příjemná oddechovka o tom, že zkorumpovaný policajt může být ještě zkorumpovanější, že žít s kurvou je vlastně v pohodě, i když si do vás občas rýpnou, a že se hodí mít jako známého bankéře, kterého jste nahodile zatknuli. Ztřeštěný humor a atmosféra devadesátek – to mám rád, a proto dávám 4*.

I dvojka Prohnilých má své kouzlo, jen se mi zdáli mnohem smutnější a ne tak vtipní, jako první film. Mimo to, moc mě mrzelo, že nebylo vysvětleno, jak je možné, že byli opět policajti a bez peněz, když konec jedničky směřoval úplně jinak. Přesto jsou Prohnilý proti prohnilým skvělou podívanou, která má spoustu toho dobrého od svého předchůdce.

Stejně jako u jedničky, ani teď se nedočkáte ztřeštěností, nebo chytrého humoru. Opět je to spíš úsměvný příběh o policajtech, než kriminálka. Rozvážně vyprávěný, aby si mohla zahrát i Paříž a různé postavičky, které v té době tvořily její podhoubí. Děvky, šejdíři, ilegálové, zkorumpovaní policajti...ekosystém, jehož křehkost naruší suspendování Reného a Francoise. Resp. zjistíme co se stane, když se objeví jejich dravější náhradníci. Noiret i Lhermitte neslezou z obrazovky a přestože jde o svět pestrý, jsou to oni, kdo divákovi vynahradí občasnou roztahanost děje a s ní související delší stopáž. Samozřejmě nelze opominout výborný dabing. Nicméně v mých očích je to mistrovství Zidiho, kterému se opět povedlo vytvořit přirozeně plynoucí a vcelku soudržný film, prodchnutý zvláštní atmosférou. I když nevyužívá pozlátka Paříže, ale spíš ji ukazuje "odspodu", mám pocit, jako bych Reného okrsek znal. Obsahově to není bůhvíco, ale režie a skvělí herci, moje hodnocení přes průměr v pohodě překulí.

První díl byl ještě sledovatelný, ale ten druhý byl fakt utahaný a nudný. Minimum vtipu bylo kompenzováno úpornou snahou se za každou cenu neopakovat. Přičemž noví dva policisté dělali všechno stejně, jen byli dražší. Nakonec ani podsvětí vlastně nevědělo ke komu se přiklonit, když nejprve navštívili staré známé na venkově, aby je následně naprášili poldům. A že se odsouzený policista může k policii vrátit? Inu, ve Francii je možné hodně...

Starý policejní pardál libující si ve vybudovaném korupčním prostředí pro klid svůj i zločinců René a jeho nový mladý parťák Francois původně chtící být poctivým poldou, ale nechal se do korupčního prostředí stáhnout, se vrátili v celé své slávě a jak je patrné hned na začátku příběhu, je jim utípnut tipec, dříve, než se stačí divák rozkoukat, co je vlastně kde nového. Vpodstatě až na jeden detail vůbec nic. Byly suspendováni, nahradila je jiná policejní dvojka a pokud by si někdo myslel, že už konečně všechno běží tak jak má, bude vyveden z omylu dříve, než se naděje. Volné pokračování kultovní komedie ´Prohnilí´ (1984) se věrně drží nastavené dějové linky a jen zdvojnásobuje použitou amorální myšlenku zásady, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Také by se dalo říct, že úřad pro vnitřní záležitosti svým zásahem do dané situace fakticky pouze přeposlal problém z deště pod okap. Atmosféra, energičnost a pevná nálada zábavného charakteru byla zachována, takže pokud zaujal snímek první, musí zaujmout i toto pokračování. Nakonec aby ne, když na režijní stoličku opět zasedl Claude Zidi, který na celé koncepci snímku nic nezměnil. Může se to zdát stereotypní a bez jediného krůčku do předu v nějakém vývoji, ale nadruhou stranu zase fanoušci Philippa Noireta, který to opět celé s plnou vervou táhne, samozřejmě majícího v patách Thierryho Lhermitta, dostanou to, co od toho všeho očekávají. Snímek tedy ve své kvalitě neklesl, ani nepovýšil. A v tomto případě je to jedině dobře.