Bažanti jdou do boje (1974)

Některé situace vyznívají spíše trapně než humorně ale většina filmu funguje jako nádherná ukázka jak na tu vojnu kašlat s tím že i v tom vězení se máte vlastně dobře. Zasmát se tomu dá i když to mnohdy trochu drhne. Například scénka napouštění bazénu je trapná snaha vydolovat humor ze situace na kterou by stačila i opice.

Stále veľmi dobrá komédia, v ktorej sa Les Charlotes vracajú opäť do uniforiem za podpory Jacquesa Seilera. Ten si ako seržant Bellec totiž opäť zlizne takmer všetky ich šibalstvá. Príbeh je tvorený voľne prepojenými vtipnými scénkami, v ktorých Les Charlotes či už ostentatívne alebo svojou nešikovnosťou sabotujú vojenskú službu a rozkazy svojho nadriadeného. Väčšinou sa však odohráva vo väzení, ale len do okamihu keď sa do ich úteku zapletú civilisti brániaci svoj statok pred okupáciou armádou. Humoru je tu stále dosť, aj keď naivného. Zasmial som sa skutočne len pár krát, no pamätám si množstvo scén, ktoré ma rozosmiali v detstve. Produkcia je veľmi dobrá a Claude Zidi má už všetko pevne v rukách. Aj Les Charlotes sú už dosť skúsení a podobne ako voVeľkom bazáreje ich herecký prejav celkom uveriteľný. 75%

Bažanti jdou do boje jsou další z řady filmů od francouzské komediální skupiny Les Charlots (u nás známí pod přezdívkou Bažanti, dle svého prvního úspěšného filmu). Pro mě byl tento film (a jejich první Čtyři sluhové) důstojným rozloučením s touto komediální skupinou. Jak jsem psal už v jiných komentářích k jejich filmům, svého vrcholu pro mě dosáhli ve filmech Blázni ze stadiónu a Velký bazar. Jejich druhý „film z armády“ se sice vcelku povedl, ale na ty další si už raději dám zajít chuť. S velkým počtem jejich filmů se zákonitě musí snižovat kvalita a počet povedených gagů. Když se skupinou Les Charlots budu chtít pobavit, zvolím něco, o čem vím, že mě dokáže pobavit. Nechci si raději dále kazit chuť jejich už lehce obehraným, stále opakovaným a naředěným humorem. Teď je to ještě za tři slabší hvězdy, ale stejně jako Claude Zidi je už opustím.

Nehorázná slátanina a co se týče filmů Les Charlots, tak to spadá do úplných spodin. Mně nevadí ty crazy úlety, jako létající vozítka z pouti a pod. O tom tyhle komedie vždycky byly, ale kdyby to aspoň mělo nějaký děj. Tohle je opravdu a pouze jen sled skečů, navíc působících, jako by to bylo točené za pochodu. Stylem: "jé to byla bžunda ta pouť, tak co teď?" "Tak teď by mohli třeba utéct na farmu a tam by mohla být třeba bitka a krávy by mohly střílet kravince jak kulomet..." "Jo paráda tak pojďme na to a zkuste ještě něco k tomu vymyslet." Fakt se po tomhle bojím podívat na Velký bazar, který považuju za nejlepší počin Les Charlots.

Claude Zidi si na Bažantech postavil kariéru, protože těmito filmy začal. Já míním, že má za sebou úspěšnější komedie, ale chápu, že své fanoušky mají. Mě bohatě stačí jeden nemotora v podobě Pierra Richarda. Čtyři mladí kluci jsou místy zábavní, ale místy taky ne a jejich vtipy jsou leckdy hodně předvídatelné. Tento film má navíc působit jako parodie na armádu aneb co všechno zábavného se v armádě také může přihodit. Jenže...pro Jeana-Paula Farrého jde o jediný jeho scénář, u Jeana Bouchauda zase první. Na první pohled navíc chlapci působí, že jsou každý jiný, ale při detailním zaměření je jasné, že jsou si hodně podobní a snad jen jeden opravdu vyčnívá. Filmy Les Charlots mě nikdy moc nebavili...