Společně 99 (2023)

Severský snímok, ktorý sa začne značne bizarným štýlom, aby vás nakoniec vtiahol do vcelku slušnej konverzačky. Je to o blízkych ľuďoch, ktorých spojí čas a ktorí zistia, že ľudia sa vekom menia a že aj tí najvernejší sa stávajú nevernými a že každé odlúčenie prináša zmenu osobnosti. Moodysson to zobrazil po svojom a nie každému to môže sadnúť. Mne osobne tam vadilo pár vecí, ktoré sa podľa mňa mohli poňať aj inak, najmä v tom úvode, ale inak pokiaľ ste fanúšikom kvalitných konverzačiek, tak určite siahnite po tomto filme. 65 %

Prvý film som videl veľmi dávno, páčil sa mi, ale znova vidieť som ho nikdy nepotreboval. Každopádne stretnutie po 24 rokoch týchto týpkov sa dá vidieť aj užiť aj bez znalosti originálu. No a osobne som rád, že som túto skupinku v onom roku nestretol a na svoj víkend ma tým pádom ani nepozvali. Asi by som stratil akékoľvek ilúzie ohľadom vlastnej budúcnosti. Rozpráva sa o sexe, o politike, o medzigeneračných rozdieloch, o potenciálnom rodičovstve a je zaujímavé sledovať, že sa o tom bavia ľudia práve pred štvrťstoročím. Jeden lúzer (toho najväčšieho ani nepozvali a aj tak prišiel) hipík veľa druhého, málokto vám bude sympatický, ale nejaké tie múdra si každý z filmu odnesie. Filmu ale chýba nejaký háčik, niečo skutočne zaujímavé, čo ich po tak dlhom čase dalo dokopy, alebo čo by sa stalo na začiatku. Takto v podstate nič neriešia, len sa veci tak nejak dejú a vo veľkom sa diskutuje. Podobných diel o stratách ilúzií skupinky ľudí minimálne v strednom veku sme tu mali už neúrekom, ale je to skrátka subžáner dramedy a netreba im vyčítať repetetívnosť. 70%(13.10.2024)

Abiturientský večírek hippie komunity po 25-i letech aneb nevstoupíš dvakrát do téže řeky... Všichni jsou stejní, ale všechno je úplně jinak. Všechno je stejné, ale všichni jsou úplně jiní. Nikdo a nic není jako tenkrát. Čas ani život prostě nezastavíš a kdo chvíli stál, již stojí opodál. Jak těžké je smířit se s tím, že cos neudělal tenkrát, to už dneska nedoženeš? PS: Když už nic jiného, aspoň se vám dostane poučení, jak si dneska holit frndu. I když čas ani s oholenou neoblomíte...(27.01.2024)

V tomto filmu se například dozvíte, jaké to je mít psychické problémy. Je to jako když strčíte ruku do sáčku, čekáte, že se dotknete másla a místo toho narazíte na krabici s vajíčky... Podobných absurdních pojednání, hlodů a prapodivných scén je ve Společně 99 celá řada, někdy člověk neví, zda se tomu smát, divit se, brečet, a tak jen zůstává hledět s otevřenou pusou. Neříkám, že bych se u toho nepobavila. Mám obecně (ve filmu) ráda takové ty hluboké rozhovory o ničem, které se tváří, že o něčem jsou, případně si lidi, kteří je vedou, myslí, že to, co říkají, má smysl, je úplně normální, ačkoliv je to celé šíleně divné:D Obecně bych ale asi čekala trochu víc. Ne nutně té divnosti, ale možná abychom se dozvěděli více o jednotlivých postavách, aby se to celé vyvinulo výrazněji (a nezjistili jsme na konci pouze to, že komunita zřejmě vypadne z Guinessovy knihy rekordů, neb už nebude tou nejmenší na světě:D). Možná by člověk film také vnímal jinak, kdyby viděl, jak si spolu členové komunity pěkně žili v roce 1975.Společnějsem ale (zatím) neviděla, takže tímto způsobem navazovat nemohu. Zajímavé by také bylo vědět, jak by film působil, kdyby se ho dožil a hrál v němMichael Nyqvist, zřejmě důležitá postava "prvního dílu"... Shrnuto - film bych k podívání doporučila, je to záležitost, která ve vás určitě vzbudí nějaké dojmy, nenechá chladnými. Asi vás to ale zároveň ani nějak duchovně neobrodí, neinspiruje, nepoučí (ač citát z úvodu by mohl napovídat, že v oblasti duševního zdraví se vám nějakého toho poučení dostane:D), nebudete si zřejmě po zhlédnutí říkat, jak by to bylo skvělé žít v podobném alternativním společenství... Lepší tři hvězdy a 60 %.(26.01.2024)

Setkání zbývajících dvou členů komuny po 25 letech se členy někdejšími je lehce ironické a nevzrušivé.(max.50%)(13.07.2025)