Spojené státy lásky (2016)

Tento poľský snímok ma v prvom rade prekvapil svojou priamočiarosťou a úprimnosťou, kedy podáva divákovi spleť vzťahov a životných osudov v počiatkoch kapitalizmu a podáva to miestami aj dosť drsným spôsobom. Wasilewski natočil naozaj odvážny snímok a musím povedať, že som čakal väčší prúser. Jedná sa hlavne o riadny psychologický výmol, ktorý nesadne každému a ktorý celkom určite zamáva divákom. Mne to trošku zívalo prázdnotou, ale holt, to sú európske artové filmy. 60 %

Tomasz Wasilewski je takový polský Bohdan Sláma. Spojené státy lásky nejsou špatné, netradičně vedená kamera Olega Mutua filmu dodává správně chladnou patinu. O nosnosti konceptu "nechám situaci vygradovat a pak ji utnu, aniž by diváci kdy viděli její výsledek" nicméně přesvědčený nejsem. Když už se kochat panelákovou estetikou v Polsku, tak jednoznačně s Poslední rodinou. 65 %

Film je zasadeny do taživeho vnutorneho sveta štyroch ženskych hrdiniek.Všetky tužia po laske a ich životy nie su priliš vesele .Hlavne ženske hereske predstavitelky si za svôj vykon v tomto filme zaslužia uznanie.Spojene štaty lasky su bezutešnym a chladnym filmom ktory ponuka detailnu pitvu ženskej frustacie.Netreba opomenut vybornu kameru Olega Mutu a kvalitny scenar.

Citelné zklamání, ale tak nějak jsem to asi mohl tušit. Zápletka je vcelku prostá: ona chce kněze, ta druhá čerstvého vdovce a ta třetí sestru té druhé. A žádná z nich nedostane, co chce. Že se to zdá pro film málo? Trefa. Horší ale je, že jsou tu lidské bytosti i s jejich motivacemi redukovány na tropení nelogických hloupostí způsobených pudy. Proto je taky divákovi úplně ukradené, jak to všechno dopadne, protože tu není ani náznak něčeho, s čím bychom se chtěli identifikovat a na co bychom se mohli napojit. K tomu všemu jsou příběhy zasazeny do doby komunismu v jeho největším zahnívání (konec 80. let), aniž by k tomu byl jakýkoli důvod (snad vyjma toho, že všeobecná mizérie ve společnosti dobře koresponduje s mizérií postav). Hořkou tečkou pak je, že ani velmi zručnou kameru rumunského Olega Mutua člověk příliš neocení, protože neustále odvrací zrak studem a trapností nad tím, co je mu předkládáno (detailný záběry na nahé seniorky, onanování nad bezvládným ženským tělem...). Ne snad, že bych si myslel, že ve filmovém médiu nemá takový přístup co dělat - ale důležitá je motivovanost toho všeho. Onanující postava se prostě objeví a zmizí, aniž by měla nějakou podstatnou úlohu a nahá stařena prostě... spí. Jarmark marnosti na polský způsob.

Mám k tomu x výhrad (hlavně předvídatelnost a devadesátkovou strukturu), ale podchlazený Mutuův vizuál, intenzivní herecké výkony a práce s detailem (a tím, co zůstává mimo ořez) to povyšují na zajímavou reflexi éry transformace, která dokáže zachytit šedivou poetiku místa na pomezí svátosti a tělesnosti, minulosti a budoucnosti. #kviff2016