Soused (2021)

Konverzační drama se zajímavým vizuálem, perfektním scénářem a skvělými hereckými výkony. A to nemluvím o suverénní režii, které se chopil sám představitel hlavní role Daniel Brühl. Pokud vůbec komedie(?), pak tedy velmi hořká, protože kvůli houstnoucí atmosféře s nečekaným odhalením určitě nikomu do smíchu nebude. Ale přesto si tento film rád pustím znovu - minimálně kvůli hereckým výkonům a uvěřitelnému příběhu, který (na rozdíl od mnoha jiných) ani na okamžik nešustí papírem.

Vítejte v Berlíně, v putyce Zur Brust, ne moc vzdáleně podobné té U Zlaté rukavice. Vítejte v zatím jediném režijním počinu Daniela Brühla, který zde hraje mezinárodní filmovou hvězdu, která se právě sem zajde na dopolední kávu před odletem na důležitý casting do nového superhrdinského velkofilmu. Nevím, jestli je to zčásti autobiografický záměr, ale i jeho postava se jmenuje Daniel. V tomto podniku, kam by asi nikdo v jeho postavení dobrovolně nezavítal, se dá do řeči se štamgastem Brunem. Toho naprosto výborně hraje Peter Kurth (Babylon Berlín, Láska mezi regály). A konverzační drama může začít. Ano, je to drama a nechápu, kdo mohl označit tento film za komedii. Ta to určitě není. Atmosféra filmu je skvělá, postupně houstne, už od začátku je jasné, že Bruno není typický fanoušek Danielových filmů. Dostává ho. Je připraven na mstu. Stará škola z dob tajné policie Stasi, i když není zde přímo řečeno, že byl členem. Na dobu Východního Německa odkazuje i "výzdoba" lokálu s nepřehlednutelnou cedulkou DDR umístěnou na baru. Jedná se o hru o dvou protagonistech, kde prim má určitě Peter Kurth a hlavně díky němu si film zaslouží vyšší hodnocení. Zkuste ho. Myslím, že je zajímavé zjistit důvod proč Daniel nakonec na ten důležitý casting neodletí.

Taková divadelně přeexponovaná věc, jejímž postavám se dá ta rádoby gradujici interakce dost těžko věřit. Bruhl si toho na talíř naložil moc, takže to moc nefunguje ani jako symbolika ost/west, ani jako pouhá konverzačka. A pro mě to nejvíc vrzalo v postavě Kurtha, který to samozřejmě hraje hezky, ale jeho postava je spíš deus ex machina než nekdo skutečný, a tím to ztrácí vetsinu smyslu.

Film, který má utáhnout stopáž celovečeráku na konverzaci dvou chlapů v hospodě, musí mít naprosto vycizelované dialogy, postupně budovanou atmosféru, ideálně s prvky tajemna, a hrozně silnou koncovku, ve které všechny otázky dostanou odpověď a všechno dokonale zapadne do sebe. Krom lehkého tajemna tady není nic z toho. A s ohledem na to, že člověk po zhlédnutí zůstane civět s nechápavým WTF výrazem, nakonec i to vyzní úplně do prázdna.

Daniela Brühla mám rád, ač při našem prvním společném setkání vytřílel v uniformě wermachtu z věže zvonice celou divizi amerických kluků, kteří přijeli osvobodit Evropu od nácků :-). Tady si střihnul i režii solidníhopsychologického drama a docela se mu to celé povedlo. Film by klidně mohl být divadelní hrou, protože kromě knajpy moc prostoru nepotřebuje. A tyhle věci já rád, když mají hlavu a patu pro tak malý prostor. Celé je to hodně konverzační, ale vůbec mi to nevadilo. S čím jsem měl malinký problém byla ta dialogová  a dějová 100% návaznost. V podstatě se hlavní hrdina choval naprosto ideálně vůči náznakům a postupně se stupňujícím útokům svého milého souseda. A navíc když k nim docházelo, choval se jako oběť naprosto klidně jako ovce. Ještě děkoval. Jako kdyby mu postupně odřezával bolestivě končetiny a on jen zamyšleně pokyvoval hlavoum hm..tak i ruku mi uřezáváte, hm, teď i nohu... Prostě žádná obranná reakce. Vztek?  A hlavně ani jednou se nezeptal na základní otázku. Proč to dělá? Vnímavější divák pochopí, proč. Pozná,  že dotyčný je stará struktura. Jakýsi dinosaur starých časů, kterému vyhovovala diktatura a který než žít v novém světě bez udavačů spokojeně, raději se bude mstít a dál bude tou kurvou jakou byl celý život. O to víc, že teď se mají někteří lépe než on  a o to víc, že on už v tomto světě není nic. Sice to celé bylo z hlediska uvěřitelnosti na hraně, ale bylo to zase něco jiného a námět byl velmi zajímavý. Co jsem si tentokráte skvěle užil byl český dabink. Ten byl fakt super. Brühl hrál dle svých standardů, ale skutečně odpornou postavu vysekl Peter Kurth. Fakt jsem ho nenáviděl jak tam seděl s tím pupkem narvaný v té košili, srkající pivko a  tvářící se naoko zúčastněně až přátelsky, mající však jediný cíl. Dávám za plátky sulcu. (jako žánr je uveden i komedie - nechápu!)* * * *