Sněhurka: Jiný příběh (2012)

Tak španielske ako len Španielsko môže byť. Až si myslím, že čiernobiela štylizácia vôbec nebola nutná. Ale zároveň na druhej strane rozumiem tomu, že táto forma podčiarkuje staré časy, v ktorých sa dej filmu pravdepodobne odohráva. Milovníci hispánskej kultúry si v každom prípade prídu na svoje. Skvele nacastovaná (od malej Carmen, cez famóznu Maribel až po nezabudnuteľnú Macarenu) Bergerova aktualizácia klasického príbehu je proste úchvatná a spokojne by obstála aj samostatne. Ale aj v tomto prípade rozumiem tomu, prečo sa niekedy až kŕčovito drží predlohy. A aj napriek tomu dokázal prekvapovať. Príbeh osirelého dievčatka sa človeku zaryje pod kožu a na koniec sme to my, komu sa kotúľa slza po líci. Inak to fotenie s nebožtíkom stálo za to. A aj keď viem, že sa to takto aj reálne robievalo, je to príkladným znakom tej (pravej) miery morbídnosti, okolo ktorej sa viac menej celý film pohybuje. Čiže, ak takéto máte radi, do toho.

"¿Te gusta el pollo en PEPEtoria?"("Maš rada kura v pepe(i)torii?")     Temne pojatý rozprávkový príbeh Snehulienky, umelecky pôsobivo štylizovaný do nemého filmu. Veľmi silná je audiovizuálna stránka (krásna čiernobiela kamera s temperamentnou španielskou hudbou) a výborné sú aj herecké výkony, predovšetkým tie ženské (treba vyzdvihnúť najmä Maribel Verdú, predstaviteľku sadomacochy). Film má v sebe výborné napätie a aj intenzivne emócie (dojímavé vzťahy Carmen - stará mama, Carmen - otec), ale z môjho pohľadu je oboje nerovnomerne rozložené - striedajú sa veľmi silné scény (miznutie amnézie, či skvelý nápad náhrady zrkadla bulvárnym časopisom) so scénami výrazne slabšími. Napriek všetkému by som hodnotil vyššie, nebyť tých poklesnutých tém (býčie zápasy, cirkusové atrakcie), ktoré sa vo filme zdajú byť vyzdvihované, ale na mňa pôsobia dosť odpudivo. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete."¿Y yo estaré en la portada?"("A budem na obálke?")

Opravdu tak trochu jiný příběh. A zároveň i známý. Pěkně zpracované a je to nejen černobílé, ale celkově natočené ve stylu starých filmů. Tedy i němé a s přehráváním. Obě hlavní herečky předvedly velmi dobrý výkon a bylo fajn je sledovat. Zbytek ansámblu také nebyl k zahození a oceňuji, jak byl zpracován princ zachránce. Býčí zápasy nemám vůbec rád, ale jako pozadí tohoto příběhu vůbec nevadily.

Ačkoli si místní distributoři potrpí na pitomé podtituly, nenechte se zmást. Celý film je postaven na tom, že vypráví známý Sněhurčin příběh, jen kulisy se změnily. K melodramatické pohádce režisér zvolil vizáž kopírující styl němých filmů. Jenže koukat hodinu a tři čtvrtě na černobílou němou pohádku s mezititulky mě prostě nevydrželo bavit. Takže film sám skončil tam, co jeho hrdinka, a stal se pouhou kuriozitou.

Dílo z doby současné a přesto stylizované do doby, kdy ještě filmy byly černobílé a dialogy se promítaly mezi střihy scén. A to není jediné, v čem je tato Sněhurka výjimečná. Kde jinde se dočkáme takové dávky španělské kultury jako tady. Kde jinde je macecha je dominantní pečovatelka s bičíkem a namísto myslivce zde máme submisivního fotografa. Kde jinde se dočkáme šesti trpaslíků z cirkusu a nádherně naservírovaného carne de toro. Toto si prostě to maximální hodnocení zaslouží.