Abrakadabra (2017)

„U fotbalu oči poulí, pivo loká, drbe kouli.“Ač muž, Pablo Berger natočil feministický film, dokazující platnost evoluční teorie Charlotty Darwinové, že muži pocházejí z opice. Živočišná Španělka Maribel Verdú může potvrdit. A také to, že život se někdy točí v kruzích. Coby28letá Louisa vMexické jízděměla za milence dva16leté kluky, o16let později se jí do staré ložnice nasáčkoval duch28letého mladíka. A měla dilema (už zase), kdo ji má líbat. Lhostejný opičák, macho par excellence Carlos nebo romantik s vysavačem Tito? Získá její lásku šikovný číšník, schopný nakrájet dort i se svatebčany? Nechte se překvapit. STAVEBNÍ OKÉNKO:[][]Ve Španělsku musí žadatel o jeřábnický průkaz prokázat, že umí:A)Fandit Realu Madrid i v kostele!B)Honit imaginárního šimpanze po ramenu jeřábu tam a zpět.C)Dokonce i s pořádnou opicí (cca 2 ‰) usadit cokoli kamkoli, na milimetr přesně,D)Usadit svoji manželku i dceru tím, že jim kakao a algebru omlátí o hlavu.[][]Správná odpověď: Chlapi jsou pakáž, jeden jako druhej a Carmen odchází středem. Třikrát ji nožem píchnu.

Fakt to nenapsala a nenatočila ženská? Když pominu ty mysteriozní hrátky s prohozenými dušemi v tělech, které to měly ozvláštňovat, ale nikam nevedou a nijak nejsou blíž vysvětleny, tak je to moderní stereotypní pohled na chlapa jako blba, co čumí na fotbal, vyřvává, o manželku se nezajímá a jen chlastá pivo. Ne, že by takoví neexistovali, ale ve filmech poslední doby je snad jen tahle sorta. A cílevědomá žena si zase musí pomoct sama. Vlastně ani nevím, jak ten film skončil a co se stalo s tělem a co s duší Carlose, ale o to autorovi nijak nešlo, šlo mu o tu ženskou podstatu. Jinak se to snaží být občas i vtipné a skutečně jeden dva fórky tady fungují, ale jinak je to často přehnané a trapné vtipkování. A s tou opicí jsem to nějak nepobral - jestli šlo o vnitřního démona Alberta, proč ji viděl Carlos, že? Přijde mi to prostě nedotažené.

Tak toto bola vážne donebavolajúca hovadina. Asi som veľmi hlúpy divák, ktorý nevie oceniť nejaké umelecké dielo, lebo ak toto malo niečo podobné s umením, tak ja som ho teda nezachytil v žiadnej forme. Komédia, pri ktorej som sa ani raz nezasmial, len som neveriacky krútil hlavou, o čo v tomto filme vlastne ide. Celé zle. Hviezdička z milosti. 20 %

Menší magořina, která dělá něco podle svého uvážení, kdy adaptuje dost podobný příběh, který tu byl už mnohokrát, akorát nyní ještě zmagořená španělskými vlivy, nějakou krvavostí a podobně. Občas docela nový styl pojetí, občas docela sranda, občas naprostý úlet, který jde absolutně mimo vás. I tak bych ale lhal, kdybych řekl, že jsem se nebavil. To je docela ultimátní zabiják všeho. Škoda. Kdyby to nechtělo být tolik "svý" mohlo to být lepší i úspěšnější.

"Jsi krásná! Vypádaš jako Madonna." "Jakej Maradona? Děláš si ze mě prdel kvůli Barceloně, ty sráči?" Neurotický fanda Realu Madrid projde po prodělané hypnóze proměnou a stává se z něj pozorný manžel a otec. Jenže i tady je nějaké to "ale". V jedné rovině je to výborná komedie, která na začátku potěší všechny fotbalové fanatiky, v té druhé nadpřirozený thriller a konečně v třetí vztahové drama s originálním zakončením. První rovina je nejvýraznější, ale je to taková komedie, během které má člověk občas husí kůži. Vedle originálního pojetí mě bavili i herci. Antonio de la Torre je v roli "napraveného" hříšníka výtečný a jeho osobnostní přepínání baví a Maribel Verdú je osvědčenou značkou, což dokázala i tady. Dobré to bylo. 80%